První informace o tom, že se začíná něco zajímavého dít, se Vinický dozvěděl od studentů vysokých škol. Zúčastnil se už první demonstrace v Brně, komunikoval s Divadlem na provázku. „Měl jsem tehdy ve Vyškově volný dům, a tak se u nás začali scházet studenti i lidé z fabrik. Někdo přinesl papíry, jiní zase psací stroje. Ze začátku jsme jenom psali ručně nebo na stroji letáky a rozváželi je na kole,“ vzpomíná Vinický.

Spolu s přáteli pak začali přemýšlet, jak dát o všem vědět v továrnách. Připravili tedy petice. Zároveň vytvořili výbor na podporu studentů proti policejnímu zásahu. „Rozjíždění převratu se účastnilo hodně „kolejkářů“, tedy lidí, kteří chodili do hospody ke Kolejkům. Byly to typické vlasaté máničky. Ti byli ochotní něco dělat,“ usmívá se Vinický. Přelomová schůzka se konala 25. listopadu v Besedním domě. Potkalo se tam pět skupin Vyškovanů, kteří se do převratu zapojili nezávisle na sobě. Už druhý den založili oficiálně občanské fórum.

Když teď po letech Vinický hodnotí přínos převratu, těší ho svoboda. Nemůže ale pochopit, že lidé stále volí komunisty. To je pro něj velké zklamání. „Podle mě největší chyba byla v tom, že hned po listopadu se neudělaly důrazné změny v zákonech a neskoncovalo se důsledně s komunistiskou stranou,“ uzavírá listopadové téma Vinický.