Přestože nemají příliš vysokou postavu, jsou to krasavice, že se za nimi každý ohlédne. Jejich majitel Zdeňek Musil z Hodějic si je pochvaluje pro jejich všestrannost a milou povahu.

Řeč je totiž o koních plemene hafling, o kterých se říká, že to jsou malí koně s velkým srdcem. Chovatel jim na oplátku věnuje veškerý svůj volný čas.
Když člověk přijde unavený z práce a musí vyvenčit psa, dívá se už po pár minutách na hodinky. Když má ale koně, nesmí na nějakou tu minutu hledět.
„Dennodenně minimálně na hodinu s nimi musím jít ven. Koně musejí mít nějaké zaměstnání,“ odevzdaně krčí rameny Musil.

Je kolem nich stále plno práce. „I když jsou největší horka, musím nadělat seno a slámu. Krmení se prostě připravit musí. I když se v zimě vrátím z práce vymrzlý, musím se s nimi jít vyvětrat. V tom člověk musí žít odmalička. Jinak by takovou oběť nedělal,“ říká se smíchem Musil.
Haflingové patří mezi malá plemena koní, ale jsou to obrovští dříči. Bez práce by se nudili. „S koňmi se uživit nedá. Pracuji jako zaměstnanec obecního úřadu. Koně mám jenom jako koníčka. Ale je to dost drahý koníček,“ tvrdí Musil.

Snaží se proto pro své kobyly najít co nejčastěji nějaké uplatnění. „Protože původně pocházím z brněnských Tuřan, jezdím hodně do Brna. Taháme tam třeba historickou tramvaj. Zrovna teď pojedeme na obléhání Špilberku, kde budeme dělat kulisu. Často vozíme kočár na svatbách, pohřbech, hodech, a to po celém okolí,“ vypočítává chovatel.

Nejčastěji ale jezdí lidem obdělávat pozemky. Stále je hodně zahrad, na které se traktor nedostane. A právě v orání je Zdeněk Musil doslova machr. Prokázal to i na mistrovství republiky v orbě koňmo, které navíc pomáhal v Hodějicích zorganizovat. „Když jsem se do Hodějic přistěhoval, domluvil jsem se s naším starostou, že taková věc nikde není. Vyškovsko je zemědělská oblast, tak se tam taková soutěž hodí. A vznikla z toho tradice,“ pochvaluje si Musil.

Na posledním ročníku, který se konal před několika dny, nakonec Musil skončil bronzový. Obdělat roli není vůbec jednoduché. Koně musejí poslouchat na slovíčko. Rozumí povelům jako jdi, krok vpřed, stůj, doleva, doprava. Hroudy hlíny musejí být rozpadnuté na malé kousíčky, aby sedlák už nemusel dodatečně bránovat a válet. Hnůj musí být zaoraný pod pořádnou vrstvou hlíny. Kořínky plevele musejí být naopak hezky nahoře, aby zaschly. Porota na soutěžích hodnotí i celkový dojem z koňského spřežení a postrojů, čistotu zvířat a pluhu.

A Bára se Šárkou jsou jako ze škatulky. Mezi mohutnými valachy působí drobným dojmem, ale jsou prý velmi houževnaté. Oblíbené jsou díky všestrannosti, jsou vhodné do tahu, pod sedlo, na westernové ježdění, do nepřístupného terénu i k dětem. „Kobylky jsem si přivezl jako hříbata z Tyrol. Jsou chovné, zapsané v plemenné knize. Bára už měla jedno hříbě a teď je znovu březí,“ těší se na další generaci haflingů Musil.
Ze svých ryzek se bude těšit hodně dlouho. Jsou to totiž koně dlouhověcí. Častokrát se ještě ve čtyřiceti letech využívají k práci.