Je přitom smutné, že granáty, miny a pásy tanků nedokáží ani zdaleka napáchat takové škody na přírodě, jako stabilní osídlení. A ještě smutnější, že se tato pomyslná rezervace uchovala jenom díky bdělosti vojenské a státní policie i hrozbě všudypřítomné nevybuchlé munice. Zpřístupnit vojenský újezd bohužel není možné. Kdo byl někdy v lese, ví, o čem mluvím. Procházka hvozdy je dnes příliš stresující a hektická záležitost. Řev čtyřkolek, teréňáky, uhýbání obrovským tahačům se dřevem, koňáci, cyklisté, houbaři, myslivci… Doufám, že díky armádě toho zůstane újezd ušetřen aspoň dalších sto let.