Smutek i obdiv cítím vždycky při pohledu na kaštanové aleje. Neveselo mi je, když vidím, jak v nich každoročně řádí nezvaný host odněkud z Balkánu: klíněnka.

Překvapení vyvolává skutečnost, že stromy jsou tak životaschopné, že se vždycky dokáží s útoky nemilosrdného škůdce nějak vyrovnat. I když jsou někdy už v červenci téměř bez listů. Klíněnka řádí v Česku asi deset let. Ale podzimní barvu listí jírovců si už ani nepamatuju.