Bylo mu asi deset let, když vzal do rukou lyži Kandahár a z vytvořil z ní loďku. „Jenomže šla rychle ke dnu. Tehdy jsem totiž netušil, že vznešeně vypadající špička lodi nebude schopna rozrážet vodu. Ani to, že se kvůli svojí tíze převrátí,“ směje se modelář.

Poněkud nešťastně skončil i jeho další pokus o jedinečný výtvor. „Ten se mi zapsal do paměti neskonalou odolností zalepeného železa, které jsem dostával ven ze staré žehličky, již jsem chtěl „okašírovat“ vrstvami papíru.

Nakonec jsem se kvůli ní málem utopil. Po cestě ze školy jsem totiž šel tajně k vodě a málem skončil v tůni,“ popisuje modelář.

Od začátku své modelářské vášně se přitom řídí zajímavými hesly. „První podmínkou pro tvoření je naplnění teze, že kdo si hraje, nezlobí. Další je nutnost improvizace, protože tak roste důvtip. A nakonec, že tvořivost roste z nedostatku. Na rozhazování jsme doma totiž neměli,“ vypráví.

Jen u lodí však nezůstal. „Potom jsem přešel na letadla. K jejich výrobě jsem potřeboval gumu. Ta se pořád trhala. Sestrojit aeroplán tedy nebylo ze začátku také vůbec jednoduché,“ vzpomíná Havránek.

Ale za zařízení potřebná k tomu, aby se modely mohly pohybovat, peníze zásadně neutrácí. „Mám plný barák elektronických přístrojů, které si sám stavím. Když chce člověk model řídit, musí k tomu mít přijímač. V obchodě stojí tisíc korun. Vysílač stojí třeba tři nebo čtyři. Tak si ho raději udělám,“ vysvětluje Havránek, který teď mimo jiné pomáhá otnickým dětem s výrobou papírových draků.