Zároveň budeme vzpomínat na významné role mocností, úlohu prezidenta Beneše, ale i odhodlání armády v době mobilizace bránit republiku proti Hitlerově rozpínavosti. Právě v této souvislosti by nemělo zapadnout jméno významného vojenského odborníka, plukovníka generálního štábu, in memoriam brigádního generála Josefa Kohoutka, rodáka z Hodějic.V těchto dnech také uplyne šestašedesát let od jeho smrti v Berlíně.

Josef Kohoutek se narodil 3. února 1896 v rodině Cyrila a Marie Kohoutkových. V letech 1907 až 1915 absolvoval vyšší gymnázium v Brně a už pár dní po maturitě byl odveden. Po ukončení školy pro záložní důstojníky v bosensko-hercegovském pluku číslo 4 v Rábu byl v lednu 1916 odeslán s 18. pochodovou rotou na italskou frontu. Právě tam se vytvořily jeho povahové vlastnosti, které ho doprovázely po celý život, a to mimořádná statečnost a odvaha. Patřil totiž k těm, kteří připravili plán k zajetí celé XI. rakousko - uherské armády. Národní listy 3. května 1918 pod titulkem „Zrada u Carcana“ přetiskly z „Deutsche Nachrichten“ odpověď ministra zeměbrany na dotaz poslanců. „Zrada byla dlouho připravována a hlavním viníkem jest nadporučík Dr.Pivko, s ním nadporučík Jirsa, poručíci Kohoutek, Zelený a Martinec…“ Bylo vinou italského velení, což přiznal po válce šéf zpravodajské služby, že operace se nezdařila tak, jak se předpokládalo.

V italském zajetí Kohoutek pracoval v informační kanceláři VI. armády, kde organizoval výzvědné hlídky a této činnosti zůstal věrný i po vstupu do řad legionářů v lednu 1918. V bojích v Itálii byl také raněn střepinou granátu do krku. V září téhož roku byl jeho 39. pluk přesunut na Slovensko a za příkladné chování v nočním boji o Komárno v květnu 1919 Kohoutek dostal italský a následně i československý válečný kříž.

V letech 1923 až 1925 studoval na Vysoké škole válečné v Praze. Už rok po jejím absolvování, po službě ve štábu 10. divize v Banské Bystrici od roku 1926 začal pracovat v 1. oddělení hlavního štábu, a to nejprve v mírové skupině, později v mobilizační, kterou od roku 1933 vedl jako přednosta.
Toto první období jeho práce v generálním štábu dostatečně zhodnotil tehdejší náčelník hlavního štábu, armádní generál Jan Syrový v závěru roku 1932: „Vyslovuji Vám za šestiletou práci v prvním oddělení hlavního štábu pochvalné uznání.“ Syrový ocenil především Kohoutkovu neúpornou píli, houževnatost a naprostou přesnost. Zde je na místě připomenout, že generální nebo hlavní štáb je považovaný za opravdový mozek armády, jeho důstojníci bez nadsázky za elitu a služba v jednotlivých odděleních, ať to bylo 1. organizační, kde působil Josef Kohoutek a které od roku 1936 vedl jako přednosta, za dobrý předpoklad v kariérním postupu. Vždyť Kohoutkovi předchůdci ve funkci byli například generálové Eliáš, Neumann a Kajdoš.

Významným způsobem se Josef Kohoutek v době zhoršení mezinárodní situace podílel na vypracování plánů na obranu republiky, zejména mobilizačních, a sám o tom ve sborníku Dvacet let Československé armády v osvobozeném státě napsal: „Historie jednou plně ocení toto velké vypětí sil národa za jediným cílem: Uhájit samostatnost a svobodu.“

Sám byl v tomto příkladem. Když jsme s naším Klubem přátel historie obce Němčany před lety hovořili s jeho synovcem Janem a neteří Marií, vzpomínali, že strýčka bylo obtížné zastihnout doma. Brzy z rána odcházel do práce a vracel se pozdě večer.

V období mobilizace, v září 1938, která úrovní svého provedení zaskočila celý svět, zastával významnou funkci ve velitelské sestavě armády, a to jako podnáčelník pro organizaci u hlavního velitelství, které sídlilo v zámku v Račicích. Patřil k těm, kteří se nesmířili s Mnichovem a okupací. Věrný svému přesvědčení se v Nejvyšším úřadu cenovém, kde pracoval po odchodu z armády, zapojil do vojenské odbojové organizace Obrana národa, která měla ve vhodný okamžik provést ozbrojené vystoupení proti okupantům.

Po zatčení generála Vojty stál v čele zemského velitelství v Čechách. Gestapo od počátku jejich činnost sledovalo, prostřednictvím konfidentů do ní pronikalo a v únoru 1940 většinu velení, mezi nimi i Josefa Kohoutka, zatklo. V listopadu 1941 byl odsouzen k trestu smrti a 19. srpna 1942 v Berlíně – Plotzensee popraven.

V říjnu 1945 mu byl tak jako dalším popraveným a umučeným československým občanům udělen Československý válečný kříž „ In memoriam“. Dekretem prezidenta republiky Edvarda Beneše z 25. října 1946 byl povýšen in memoriam na brigádního generála.

Jeho památku v rodné obci připomíná pomník obětem světové války. Stejně tak se o jeho činnosti zmiňují i autoři publikace vydané v roce 2005 Hodějice – historie a současnost. Historie tak oceňuje zásluhy i oběť, kterou přinesl tento uznávaný vojenský odborník, statečný a čestný člověk.

Stanislav Stejskal