Po chvíli si se svou vyvolenou, která se přiznává, zatančí a pak se společně přidávají k průvodu vesnicí. Je horké dopoledne a studený nápoj udělá radost. Slunce by udělalo z vína rázem teplý čaj.

To se ale v Nových Hvězdlicích nemůže stát. Lidé si totiž všechno pití vezou na vozíku v polystyrénové krabici. „Už jsem se zúčastnil podobných akcí na mnoha místech, ale toto je opravdu rarita. Kdo takový zlepšovák vymyslel, je génius,“ hodnotí s nadšením Leopold Závodný.

Tanečníkům ale nic nepomůže. Musí mít na sobě teplý kroj. „Je strašné v tom vydržet, ale stojí to zato. Zazpíváme si a sejde se celá dědina. To se běžně nepodaří. Posiluje to dobré vztahy mezi lidmi,“ myslí si Máša Blahalová.

Další žena už nyní uvažuje, že příští rok půjde spolu se svojí dcerou také v kroji. „A vnouček, až trochu povyroste, dostane také kroj,“ plánuje Ivana Ošťálková. Ta také lituje, že kvůli nemoci nemůže zůstat déle. „Jsem tu kvůli neschopence jen na skok a vycházky mi končí ve dvanáct,“ přiznává.

Po krátkém odpočinku a pohoštění průvod pokračuje k dalšímu stavení, kde se vše opakuje až do okamžiku, dokud každý stárek nemá svojí milou.

Celou dobu je vidět nadšení mladých tanečníků. To je opravdu velké. Aby se totiž mohli účastnit, musí se předem připravovat, ať mohou ve slavnostní den zaujmout svým výkonem.

„Když byly poprvé krojované hody, nacvičovali jsme asi rok dopředu. Tentokrát jsme začali v únoru. Každou neděli jsme měli nějakou zkoušku. Vždy asi tak tři hodiny. A i díky tomu se my mladí scházíme častěji,“ myslí si Michal Marek.

Odměnou jim je mimo jiné moc, kterou převezmou na chvíli od starosty. Ten ji slavnostně předává před obecním úřadem. „Podle tradice mohou vládnout obci do dvou hodin v noci. Převezme ji hlavní stárek, který za vše ručí a musí právo hlídat. Kdyby ho totiž ztratil, byla by to pro něj velká ostuda a musel by platit padesát až sto litrů vína,“ prozrazuje předem hvězdlický starosta Alois Kadlec.

Než stárci vrátí hodové právo opět do rukou starosty, musí stihnout řadu věcí. Například navštívit místní domov důchodců a potěšit seniory či zatančit Moravskou besedu večer na hodové zábavě.

Kdo se chtěl hodů účastnit, musel se řídit vyhláškou, kterou starosta, přerušovaný smíchem posluchačů, přečetl. Obsahovala například povinnost se dobře bavit a stále tančit, mládenci se po hodech musí oženit, kořalka se musí pít a ne se v ní mýt či ji vylívat na zem, ale také nikdo nesměl veřejně říkat, že nepije.

„Takovým se vrazí hlava do putýnky s vínem a nechá se tam tak dlouho, dokud všechno nevypije nebo se neutopí. Kdo nezpívá, jak je u nás zvykem, tak se zavře s tou nejškaredší babou, dokud se nenaučí naše písničky,“ říká vesele starosta.