Na počátku jejího zájmu o sport byla láska ke koním. Dnes chce také přispívat k léčbě nemocných. Vítězka závodu začínajících amatérských jezdců, který se uskutečnil v sobotu na vyškovském Ranči Čára. Řeč je o čtrnáctileté Veronice Brabcové z Vyškova.

„Už jako malá jsem měla koně velmi ráda a chtěla jsem se na nich naučit jezdit. Podporu k tomu jsem získávala hlavně u dědy. Ten jediný mě chápal, protože sám měl dva,“ říká Veronika. Také ji před třemi roky motivoval, aby to zkusila ve vyškovském sdružení Piafa.

Že je mladá jezdkyně skutečně nadějná, poznala i ředitelka sdružení Jana Podrápská. „Jezdectví pro děti vlastně neděláme. Vezmeme k nám tak jedno dítě za rok. Vychováváme si tak vlastně své budoucí pomocníky,“ říká. Veronika má ale podle ní skutečně talent. „Snad to jsou i geny po dědečkovi,“ myslí si.

Jednou by se chtěla Brabcová dostat mezi profesionální jezdce. Čeká ji ale ještě dlouhá a náročná cesta. „Čtyřikrát týdně mám jezdecký trénink, studuji knihy, ale hlavně doma zpracovávám rodiče. Hlavně maminka si myslí, že by mě to neuživilo,“ říká s úsměvem.

Střední školu, která by měla blízko ke koním, studovat ale asi nebude. „Rodiče by dali přednost obchodní akademii. Na vysokou bych šla ale ráda někam, kde bych se koním mohla věnovat naplno,“ doufá mladá jezdkyně.

Sama připouští, že zlepšovat je ještě dost věcí. „Především skoky. Těch se trochu bojím. Ale pokud bych je nezvládla, nezískala bych licenci a nemohla bych se účastnit závodů, které jsou pořádány pod záštitou České jezdecké federace. Takže na sobě budu pracovat,“ slibuje dívka.

A že má opravdu velkou motivaci, dokazuje množství času, které své zálibě věnuje. „Nic za to, že jezdím, neplatím. Čas strávený v sedle si tu musím odpracovat. Takže jedna hodina na koni, znamená řadu hodin věnovaných péči o něj,“ připouští Veronika. Tím ale na druhé straně pomáhá sdružení Piafa, které poskytuje řadu terapeutických služeb.

„Verunka je vlastně platným členem naší organizace. I díky ní můžeme pomáhat lidem, kteří mají nějaké potíže,“ říká Jana Podrápská.

I Veronika v tom vidí poměrně velký přínos pro sebe. „Nejen že mohu dělat něco prospěšného, také se při tom naučím mnoho zajímavého,“ pochvaluje si Brabcová.