Milan Horák z Lysovic po motocyklech pokukoval už ve třinácti letech. „První svezení jsem si užil, i když to bylo na kozím dechu,“ směje se pětadvacetiletý mladík.

Motorky jsou jeho největším koníčkem. Jako kluk měl pionýry a proháněl se na nich po okolních vesnicích. Pak dostal od své tety první pořádný stroj. Byla to Jawa 350. Má ji dodnes a na její spolehlivost nedá dopustit.

„Ale teprve, když jsem si pořídil Yamahu Virago, myslím, že jsem se začal považovat za opravdického motorkáře,“ vzpomíná. Svůj stroj ale nechválí do nebes. „Obsah motoru má jedenáct set. To je dobré, ale už je to vozík stařeček,“ říká.

Jeho miláček sjel z výrobní linky v šestadevadesátém roce. „Něco už pamatuje. Rád s ním vyjíždím na výlety,“ vypráví motorkář. A rázně popírá, že by na pekelný stroj lákal holky.

Horák často cestuje s kamarády na srazy, které se konají v různých koutech po celé republice i v zahraničí. Rád si s přáteli popovídá a odpočine od všedních starostí.

S oblibou brázdí silnice druhé třídy. Jsou prý jezdecky zajímavější. Ale sveze se i po dálnici a rychlostních komunikacích. „Po silnicích nižších tříd jezdím raději, protože některé zatáčky potřebují, aby řidítka řádila,“ líčí motorkář. Na motorce má ohromná řidítka jako vidlice. „Kolikrát se s nimi doslova peru, jak se při jízdě zavlní,“ popisuje Horák.

Sympatický motorkář jezdí opravdu rád. Dodává ale, že si nehraje na závodníka. „Vychutnávám si jízdu, jedu osmdesát, devadesát kilometrů v hodině. Pode mnou bublá motor. A to je ta pohoda, “ tvrdí.

Doma na motorkách jezdí všichni. „Děda s tím začal. Půlku života prožil na motorce. Potom táta a strejda od mládí závodili na pionýrech,“ vypráví mladý muž.

U dědy v dílně opravovali různé motory a lákalo je rozebírat motorky. Yamahu si taky opravuje sám. Ale přiznává, že jde jenom o drobnosti. Na takové motorce se toho prý moc nekazí. Promaže, vymění olej a dofouká pneumatiky.

„Řekl bych, že jsem motorkářství prostě zdědil,“ shrnuje Horák.

Dodává, že v dnešní době je to módní trend. Kdo chce být zajímavý, má motorku. Ale jemu dopřává motorka svobodu, pohodový život. Nemá ji na odiv. Těší se na víkendy, kdy má čas se projet. A plánuje, že jednou svou velkou motorku vymění za ještě silnější stroj.

Lea Navrátilová