Léta jinošská a doba dospívání zastihly Jaroslava ve Vyškově, kde se rodina Rozsívalova ve třicátých letech minulého století usadila. V roce 1943 maturoval na vyškovském gymnáziu, je uveden v seznamu maturantů oktávy B.

Po maturitě vystudoval herectví na Státní konzervatoři v Brně a pak krátce působil jako herec brněnského Svobodného divadla.
V roce 1950 nastoupil do činohry Nové scény Národního divadla v Bratislavě. Od roku 1953 tam byl sólistou zpěvohry. Své přednosti uplatnil například v zahraničních muzikálech (Don Quijote, My Fair Lady) i v klasickém operetním repertoáru (Polská krev, Netopýr).

Na filmovém plátně se poprvé objevil v komedii Anděl na horách; v následujících padesáti českých a slovenských filmech vytvořil role chlapských typů s láskyplným vztahem k lidem. Podobné role dostával také v televizních inscenacích.

Část života, kterou Jaroslav Rozsíval prožil ve Vyškově, je sice krátká, ale z hlediska vývoje člověka je to významné období rozvíjení osobnosti i vztahů k okolí. Zanechává proto mnoho vzpomínek v mysli vlastní i v myslích vrstevníků.

Vyškov byl v době mládí Jaroslava Rozsívala plný Sokolů a tak je přirozené, že mezi ně se zařadil i on. Se začátkem druhé světové války cvičení v sokolovnách skončilo, ale mladí bratři se setkávali dál. Dnešním způsobem řečeno – jejich věk prahl po adrenalinu.

Jaroslav Gottvald (*1920) vzpomíná, jak se vyzbrojovali. Při noční cestě vlakem z Holásek u Brna, kam jezdili hrát košíkovou, se jim občas podařilo ukořistit revolver německého vojáka, který ve vlaku usnul.

Sokoli zaměstnaní v kasárnách na Kozí horce se zmocňovali munice a házeli ji přes oplocení. Do Vyškova ji pak na vozíku za bílého dne dopravoval právě Jarek Rozsíval. Účastnil se i sabotáží na železnici u Lulče a u Marchanic organizovaných Milošem Kupkou.

Významnou institucí ve Vyškově bylo vždy divadlo Haná. Že tu ochotnicky působil též Jaroslav Rozsíval, dosvědčila paní Anna Zahradníčková. Paní Miluška Obdržálková si dokonce vzpomíná na jeho první vystoupení. Ve Šrámkově létu hrál studenta zamilovaného do vdané ženy, kterou paní Miluška představovala. Pamatuje si, jak ve své roli recitoval báseň Úzkou pěšinou jdu přes naši louku.

Jaroslav Rozsíval však ve Vyškově recitoval nejen jako ochotnický začátečník, ale též jako známý a všeobecně oblíbený herec. Svědčí o tom film Jiřího Hansliana s titulem „70 let gymnázia Vyškov“ z roku 1969. Vystoupení Jaroslava Rozsívala bylo součásti slavnostního matiné v Besedním domě. V roce 1989 dokonce svou recitací zahájil na vyškovském náměstí hlavní část programu oslav devadesátiletého výročí gymnázia Vyškov. A krátce poté, 20. ledna 1990, přijel do Vyškova na první sraz Junáků po obnovení skautingu a recitoval báseň R. Kiplinga „Když“. Zároveň také krátce zavzpomínal na dobu svého skautování ve vyškovském středisku Junáka v době před druhou světovou válkou.

Československý herec Jaroslav Rozsíval, kterému během dospívání přirostl Vyškov k srdci tak, že se později cítil a choval jako vyškovský rodák, zemřel 13. 1. 1996.

Alois Kleveta