VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ve Vyškově našli druhý domov

VYŠKOV - Krajané z Kazachstánu běhají po úřadech a učí se česky. Jejich dcera se musí léčit v nemocnici.

18.11.2007
SDÍLEJ:

Devětapadesátiletá Tamara a šestašedesátiletý Michail Germanovi se přes svůj důchodový věk rozhodli přesídlit do Česka. Opustili hospodářství a teď žijí na vyškovském sídlišti. Foto: DENÍK/Judita Špičáková

Nový domov ve Vyškově našla rodina z Kazachstánu díky programu, který zorganizovalo ministerstvo vnitra. Z maličké vesničky Borodinky vzdálené tisíce kilometrů přijeli do Česka Tamara a Michail Germanovi.

On je původem Čech, ona Ukrajinka. Oba jsou už v důchodovém věku. Co je přimělo k pokusu o nový začátek? Co je donutilo zanechat v Kazachstánu své dva syny, opustit hospodářství, naložit skromný majeteček do žigulíku a vrátit se do země jejich dědů? Na to odpovídá řečná paní Tamara.

Usměvavá i přesto, že má vážně nemocnou dceru. Ačkoliv se ze statku najednou ocitla v panelákovém bytě dva plus jedna, v cizí zemi. I když zatím spává na nemocničních postelích půjčených z domova důchodců. I přesto, že nemá ledničku, pračku ani nádobí, nemá práci a neumí se domluvit.

I tak je díky typicky slovanské povaze plná optimismu a doufá v lepší život.

Co vás přivedlo do Čech?
Uvažovali jsme o cestě do České republiky už před více než deseti lety, když nám vaše velvyslanectví poprvé tuto možnost nabídlo. Ale nakonec nás k tomu přiměla hlavně snaha o lepší budoucnost pro naše děti.

Budeme se snažit hodně spořit, aby naši synové jednou mohli přijet za námi. Doufali jsme také v lepší zdravotní péči pro naši vážně nemocnou dceru Jekatěrinu.

Jaké má vaše dcera problémy?
Kátě je pětadvacet let. Učila v základní škole. Před pěti lety začala mít zdravotní potíže. Jenže kazašské zdravotnictví je velmi špatné. Nemají o pacienty zájem. Chovali se k nám velice hrubě. Léčba byla téměř nulová.

Jeli jsme tedy do ruské nemocnice. Tam sice udělali část léčby, ale pak nás poslali zpátky do Kazachstánu. V červenci došlo u Káti k obrovskému zhoršení nemoci. To byla poslední kapka, která nás přiměla jet do Čech.

Jak Kátina léčba probíhá?
Pozdě večer jsme přijeli do Vyškova, přivítali nás místostarostové a hned druhý den ráno už byla dcera ve vyškovské nemocnici. Jsme se zdravotníky moc spokojeni. Všichni se k nám chovají hezky. Jediné, co dceři v nemocnici chybí, je boršč.

V léčení bude pokračovat v Brně, kam ale bude muset pro začátek dojíždět ambulantně. Nevím, jak zvládneme cestu autobusem a orientaci v dalším cizím městě. Uvidíme. Později si jí prý v brněnské nemocnici i nechají. Lékař řekl, že ji čeká velmi těžká a zdlouhavá léčba.

Z čeho budete u nás žít?
Máme nárok na jednorázový příspěvek od státu, a to dvacet tisíc korun na vybavení domácnosti a čtyřiadvacet tisíc na první měsíc pobytu. Doufám, že ho dostaneme už do konce roku. Někteří, co přijeli do Čech už před půl rokem, zatím nic nedostali. Stát také platí půlroční služby překladatelky a sociální pracovnice.

Pak už se budeme muset otáčet sami. Nemáme nárok na důchod. Předpokládám, že dostaneme nějaké životní minimum. Rozhodně bychom oba rádi pracovali.

Jak se k vám chovají Vyškované?
Je nám tu moc dobře, všichni nám pomáhají. Pedagožka Sylva Marková nás začala učit česky. Zatím nám to moc nejde. Naštěstí nám mnoho lidí dobře rozumí. Také bez naší asistentky Anny Luskové bychom se neobešli. Pomáhá nám vše vyřizovat na úřadech, nakupovat, vypravila dcerku do nemocnice. Na jejich služby máme nárok půl roku. Pak se ukáže, co bude dál.

Jak prožíváte první dny ve Vyškově?
Děda se už teď hodně nudí. Každé ráno obchází kolem sídliště. Já chodím za dcerkou do nemocnice. Máme hodně vyřizování po úřadech. Snažíme se například vyřídit i řidičský průkaz a tak podobně. Učíme se česky.

Jakmile se trochu domluvíme, budeme se snažit najít si práci. Vzala bych cokoli, třeba i umývání nádobí. Rozhodně nemůžeme sedět doma, to bychom se asi úplně zbláznili.

Co jste si jako úplně první u nás koupila?
Musela jsem navařit, a tak jsem sháněla červenou řepu a maso. Vybrala jsem si vepřové ořezy, ale boršč je možné dělat z jakéhokoliv masa, i z kuřecího. Boršč je naše klasické jídlo, nejlepší je ohřívaný třetí den. Jíme ho většinou s chlebem. Vařívá se v obrovských nádobách i na svatby a pohřby.

Co dalšího budete nakupovat?
Jako první asi koupíme menší televizi, aby nám tu nebylo tak smutno a abychom si zvykali na jazyk. Pak nějaký levnější nábytek, pračku, ledničku. Koupila jsem už nějaké nádobí. Hodně věcí nám také daly ze svého sociální pracovnice.

Jak se vaří pravý boršč?
Dáte do osolené vody vařit půl kila masa. Později přidáte brambory, mrkev, červenou řepu, čerstvé zelí, pepř, bobkový list, nové koření a cibuli osmaženou na tuku. Vaříme do měkka. Na talíři dochutíme kyselou smetanou.

Jaké další jídlo se v Kazachstánu často vaří?
Nesmějí chybět pirohy. To je kynuté těsto plněné sladkými i slanými náplněmi. Ořechové, tvarohové, masové, rybí, špenátové, z kyselého zelí. Tradiční jsou i pelmeně, taštičky z nudlového těsta plněné masem, vařené ve vodě.

Kazaši mají rádi maso. Porazí v prosinci krávu a žijí z toho celý rok. Moc rádi mají taky koňské maso a skopové. Vepřové nejedí. Zjistila jsem už, že skopové se u vás nedostane koupit. Bude mi chybět.

Jste oba oblečeni nalehko. Nevadí vám, že máte v bytě chladno?
My jsme zvyklí na onačejší zimu. V zimních měsících je v Kazachstánu strašně moc sněhu. V létě ale nás zase naopak sužoval hrozný žár. Vítr přináší písek, písek a zase písek.

Čím jste se v Kazachstánu živili?
Pracovala jsem jako hlavní ekonomka v zemědělském družstvu. Manžel ve stejném družstvu jako veterinář. Já jsem šla do důchodu v březnu, Michail pracoval do posledního dne. Družstvo ale neprosperovalo, a tak jsme za uplynulých dvanáct let nedostali výplatu. Dávali nám jen naturálie, třeba berana.

Jak jste mohli bez peněz přežívat?
Měli jsme malé hospodářství. Krávy, prasata, drůbež, ovce. Měli jsme i koně, ale ty nám někdo ukradl. Pracovali jsme rukama. Začínali jsme každý den o pěti ráno. Museli jsme být soběstační. Z mléka jsme vyráběli sýry, máslo. Přebytky jsme prodávali.

Z ovčího rouna jsem napředla vlnu a napletla oděvy. Pekla jsem chleba. V kamnech jsme ztopili veškeré zbytky slámy a sena. Jen uhlí jsme kupovali. Dřevem se v Kazachstánu netopí. Široko daleko se táhnou jen rovná pole. Lesů je tam strašně málo.

Co jste si vzali s sebou do Čech?
Jiní lidé, kteří využili nabídku vaší vlády, to měli jednodušší. Zabalili, co mohli, věci naložili do vlaku a pak až do letadla. Jenže my jsme to měli k železniční zastávce do nejbližšího oblastního města, tedy něco jako vaše Brno, přes dvě stě kilometrů

Mohli jsme si tedy vzít s sebou jen to, co se nám vešlo do našeho žigulíku. Osobní věci, rádio, koberec, vysavač, přikrývky a vlnu na pletení, abych se měla v začátcích čím zabavit. A samozřejmě jsme vzali fotky našich synů a jejich rodin. Všechno ostatní jsme prodali a rozdali.

Jak se jmenovali vaši čeští předci?
Šlo o Michailovy prarodiče Františka a Kateřinu Hermanovi. Už ani nevíme, z jakého českého města pocházeli. Odjeli do světa v roce 1911. Naslibovali jim pozemky. Původně měli být úplně někde jinde, ale nakonec skončili v Kazachstánu.

Michailova maminka si ještě zachovávala české zvyky. Převzali jsme také všechny křesťanské svátky. Ostatní Kazaši jsou většinou muslimové. My máme dodnes české občanství a díky tomu jsme mohli do Čech přijet.

Vy jste rodačka z Kazachstánu?
Kdepak, já jsem Ukrajinka. Ale moji rodiče byli kulaci, a tak jim všechno sebrali a vyhnali je pryč. Já jsem se s Michailem seznámila na střední zemědělské škole. Ukrajina s Kazachstánem sousedí, takže je tam hodně smíšených manželství. Hodně se míchá i ukrajinština z kazaštinou.

My jsme mezi sebou v rodině mluvili rusky, Kazaši spolu hovoří kazašsky. Kazaština je od ruštiny hodně rozdílná. Například vesnice se řekne rusky děrevňa ale kazašsky aul. Oficiálním jazykem je ale ruština, kterou se děti učí ve škole.

Prý už máte v Česku příbuzné?
V polovině září přijela do České republiky sestřenice s rodinou. Umístili je v Praze. Právě absolvují kurzy a oba mají přislíbená místa učitelů ruštiny. Jsou to čtyřicátníci, určitě se tady uchytí. Hlavně díky jejich příkladu jsme se také vydali na dalekou cestu až do Vyškova.

18.11.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Řemeslné práce - Řemeslné práce Tesař 17 000 Kč Tesaři Tesaři. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17000 kč, mzda max. 24000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadavky: vzdělání vyučení, ŘP sk. B, Kontakt: Michal Skokan, tel: 603 449 055, 8-17 hod, e-mail: michal.skokan@mikami.cz. Pracoviště: Mikami s.r.o., Rudé armády, č.p. 1193, 683 01 Rousínov u Vyškova. Informace: Milan Skokan, +420 603 483 773. Řemeslné práce - Řemeslné práce Ostatní řemeslní pracovníci a 100 Kč Střihači textilu, kůží a podobných materiálů Střihač/ka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 100 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: POŽADAVKY: vzdělání vyučení, POPIS PRÁCE: PP na dobu neurčitou, nástup možný ihned, jednoduchá manuální práce v textilní výrobě, manipulace s látkou při výrobě sportovního oblečení, ZAMĚSTNAVATEL NABÍZÍ: příspěvek na stravování, zvýhodněný mobilní tarif, 5 dní dovolené navíc, 1x měsíčně poukázka na masáž, sleva na firemní produkty, KONTAKT: Sedláček Jan Ing., tel.: 513 034 295, e-mail: personalista@elsasports.com. Pracoviště: Elsa´s textile s.r.o, U stadionu, č.p. 1139, 683 01 Rousínov u Vyškova. Informace: Jan Sedláček, +420 513 034 295. Řemeslné práce - Řemeslné práce Svářeč 16 000 Kč Svářeči pomocný svářeč. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč. Volných pracovních míst: 4. Poznámka: Požadujeme: platné svařečské oprávnění, minimálně ZK 135 1.1., výhodou je platné svářečské oprávnění dle podmínek normy ČSN EN 9606-1 (ČSN EN 287-1) metoda 135 (získání tohoto certifikátu umožníme), platné svářečské oprávnění ZK 141 1.1 výhodou, schopnost SAMOSTATNĚ pracovat s výkresovou dokumentací, spolehlivost, stabilita, vysoký výkon. Pracovní náplň: svařování tenkých materiálů (vesměs 1,5 - 3 mm) a to zcela samostatně podle výkresové dokumentace a technologických postupů., Zaměstnanecké výhody: pernamentky na bazén, pernamentky na hokej Kometa Brno, 5 týdnů dovolené, stravenky, závodní stravování, Kontakt: Mgr. Eva Vavrouchová, tel.: 517 321 069. Pracoviště: Hestego a.s., Na Nouzce, č.p. 470, 682 01 Vyškov 1. Informace: Eva Vavrouchová, +420 517 321 069. Řemeslné práce - Řemeslné práce Švadlena 18 800 Kč Švadleny, šičky, vyšívači a pracovníci v příbuzných oborech Švadleny, šičky. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18800 kč, mzda max. 21000 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: Požadavky: vzdělání vyučení, Popis práce: PP na dobu neurčitou, nástup možný ihned, šití dresů a sportovního oblečení, Zaměstnavatel nabízí: odměny, příspěvek na stravování, zvýhodněný mobilní tarif, 5 dní dovolené navíc, 1x měsíčně poukázka na masáž, sleva na firemní produkty, Kontakt: Sedláček Jan Ing., tel.: 513 034 295, e-mail: personalista@elsasports.com. Pracoviště: Elsa´s textile s.r.o, U stadionu, č.p. 1139, 683 01 Rousínov u Vyškova. Informace: Jan Sedláček, +420 513 034 295.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Zbývá jen domalovat čáry. Sportovní areál v Ivanovicích před zimou dokončili

Dolní vlakové nádraží v Brně při výluce.
23

První den výluky za plného provozu: zmatení lidé, plné autobusy a málo pokladen

Pátrání po řidiči světle červeného auta: vjel do protisměru, otřel se o jiný vůz

Drysice – V sobotu došlo kolem druhé hodiny odpoledne k dopravní nehodě u obce Drysice. Směrem od Ivanovic na Hané mělo jet osobní auto světle červené barvy. Při průjezdu zatáčkou jeho řidič vjel částečně do protisměru a zrcátkem narazil do protijedoucího auta.

Dětí s nadváhou? Dvojnásobek. Sladké Vánoce musí vyvážit pohyb, radí odbornice

Jižní Morava - Osmdesáti procentům dětí chybí pohyb. Počet tlustých dívek a chlapců se za posledních dvacet let zdvojnásobil. Teď je navíc čekají sladké Vánoce.

Blanenští futsalisté nevyužili šanci srovnat krok s lídrem z Klobouček

Blansko - Šanci bodově se dotáhnout na lídra jihomoravské divize FC Kloboučky promarnili futsalisté Pro-STATICu Blansko. V domácí hale překvapivě podlehli Amoru Vyškov 4:11. Kloboučky, které se netají druholigovými ambicemi, rovněž nečekaně prohrály v Brně s Kalábkem 6:10. Po polovině soutěže si tak celek z Vyškovska udržel v čele tabulky před druhým Blanskem tříbodový náskok.

Vsadila na špenát. S panini Pepka námořníka ovládla soutěž o nejlepší svačinu

Slavkov u Brna - Tuňákové Rio Mare panini Pepka námořníka. To je nejlepší letošní svačina roku. Připravila ji osmnáctiletá studentka Integrované střední školy ve Slavkově u Brna na Vyškovsku Aneta Vyhnánková.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT