V roce 1931 vstoupilo tehdejší Československo do třetího kalendářního roku velké hospodářské krize. Nezaměstnanost a obava z chudoby byly pro obyvatele těmi největšími strašáky. S napětím se čekalo na zářijové volby do obecních samospráv, které vzhledem k hektickým časům slibovaly nelítostnou „řež“ mezi kandidáty. Zároveň si ale malé regiony jako Vyškovsko žily svými vlastními radostmi a starostmi. Z letmého prolistování tehdejšího regionálního tisku či místních kronik se například dovídáme, že v lednu onoho roku oslavil ve Vyškově sedmdesátiny pan František Vrtílek, ředitel První kontribučenské spořitelny, tohoto dlouholetého mecenáše zdejších národně emancipačních snah. V únoru zde přednášel ředitel prostějovské reálky Jan Zachoval na „věčně zelené“ téma – O mravní úrovni dnešní mládeže.

Také se opět otevřela již osm let stará kauza dosud nevyřešené vraždy dědické obchodnice M.P. Celkem náhodně se totiž po tak dlouhé době vyškovským četníkům podařilo vypátrat skupinu pachatelů, z nichž někteří byli již usedlými, možno říci seriozními tamějšími občany. To bylo v březnu. Když si odmyslíme některé milé záležitosti, jako jsou oslavy či přednášky, a všechno to sečteme a podtrhneme, řekneme si – neradostná doba! Nicméně bohužel, jak praví známé české rčení, jež zde uvádíme v poněkud uhlazenější podobě, na pokakaného i záchod spadne. A tak se proti lidem na Vyškovsku ještě obrátil i přírodní živel. Přesněji řečeno, zuby vycenila jindy tak klidně a nevinně působící řeka Haná.

V neděli 22. března po 16. hodině odpolední se přihnala od Brna obrovská bouře doprovázená krupobitím a průtrží mračen. Všechny toky Drahanské vrchoviny, které sotva stačily vstřebat rychlé tání starého sněhu, nemohly tolik vody pojmout. Půda, na mnoha místech ještě umrzlá, ji nestačila vsáknout. Voda stékající po úbočích tak přeplnila koryta vodních toků a vystoupila z jejich břehů. Kolem 21. hodiny zpozorovali nával vody v Opatovicích, kde Haná protékala z velké části zahradami a zemědělskými dvory. Přes úsilí místních hasičů si voda začala brát s sebou ploty, lávky, nářadí i drobná zvířata. Podobný obraz se naskytl i Hamiltonech. Zanedlouho živel zaplavoval níže položená obydlí v Dědicích.

Voda zaplavila tiskárnu i hostinec

Přívaly vody od Dědic poté vtrhly do vyškovských Smetanových sadů, kde za sebou nechaly učiněnou spoušť. Netrvalo dlouho a zaplavena byla Mlýnská ulice. Zde voda pronikla do domů, v nichž vystoupila až do výše jednoho a půl metru. V tiskárně Grafia bahnitá voda zaplavila stroje i sázecí pulty, rozmetala hotové sazby a zničila rukopisy. Později majitel firmy vyčíslil škody na sumu 173 000 korun. Po hladině plaval nábytek z domu Ferdinanda Hona a z kadeřnického závodu Antonína Svobodníka.

Mohutné trámové opory mostu ve Štefánikově ulici (dnešní Dukelská) byly vyvráceny a později vyloveny o několik desítek metrů dále po proudu. Voda zaplavila kostelík svaté Anny s místním útulkem pro chudé a dospěla až k hostinci Františky Šperkové.

Když se večerní program sokolského kina na okraji Tyršovy ulice (dnešní kino Sokolský dům) přehoupl zhruba do své druhé poloviny, dostala se mezi obecenstvo zpráva, že jsou pod vodou Mlýnská a Štefánikova ulice (o druhé z ulic se ještě ze zvyku hovořilo jako o Špitálce). Lidé houfně opouštěli sál a venku se nestačili divit – po silnici se již hrnula voda, takže se diváci dostali do bezpečí pomocí dlouhých improvizovaných lá­vek.

To už voda zaplavila hospodářský dvůr ing. Hugo Beyera a drala se Žerotínovou a Albrechtovou ulicí na Žižkovu ulici a na Tržiště. Vzniklo jezero sahající od Beyerova dvora až po Joklův mlýn. V Tyršově ulici kromě rodinných domů voda zaplavila Koutného hostinec, slévárnu a skladiště firmy Metallum, Luskovu mydlárnu a uzenářskou Weissovu provozovnu, kde zůstal ve stavení zapomenut kůň, jemuž hrozilo buď utopení, nebo smrt pod sutinami – naštěstí jej zachránil na poslední chvíli jeden z dělníků. V Křečkovicích si voda vymlela nové koryto kolem splavu a poškodila Vítkův mlýn.

Záchranné práce řídil okresní hejtman dr. Otakar Přikryl. Hasiči pracovali na plno, četnictvo střežilo místa, kde hrozilo největší nebezpečí. Oddíl 2. ženijního pluku z Kroměříže dorazil až po čtvrté hodině ranní, kdy již největší nebezpečí pominulo. Způsobila to ztráta spojení s Kroměříží. Naproti tomu se sice podařilo již předtím navázat spojení s Brnem, kde však dnes již neznámý byrokrat v uniformě požadoval písemnou žádost o pomoc! Známe to i dnes – není nad úředně bezchybný postup!

Kolem půlnoci dostoupila voda vrcholu – vystoupala 4,5 a místy až 5,5 metru nad normální stav! Trvalo to celou třičtvrtěhodinu a teprve kolem 0, 45 hodin začala nepatrně klesat.

Nejen Vyškov a okolní vesnice však zažily noc hrůzy. Krátce po půlnoci byli vyburcování ze spánku poplachem, že se blíží velká voda, také obyvatelé níže položených částí Ivanovic na Hané, zejména Trávníku a přilehlých ulic. Než si lidé uvědomili, co se děje, rozlévala se voda z koryta Hané do polí, ulic a zahrad. Ve tmě místní vyváděli dobytek z chlévů a vynášeli z bytů šatstvo a prádlo. Nejvíce postiženy byly tehdejší ulice Masarykova, Trávník, Loučky, Wilsonova, Legionářů, Denisova a Přemyslova. Nejhůře dopadlo stavení rodiny Příborských a konzumního spolku Budoucnost. Do pondělního rána se zcela sesuly. K ránu bylo možno vidět, jak po hladině vody v Masarykově a Wilsonově ulici proplouvají vory záchranářů. Vojáci z Kroměříže si tam počínali velmi zdatně a profesionálně. Vyškovské noviny si tehdy během referování o katastrofě posteskly: „Při celém neštěstí jest nejbolestivější to, že obyvatelé postižení čtvrti patří mezi sociálně slabší a že jejich majetek, který při povodni byl zničen, byl značně zadlužen, a že většina z nich jest již delší dobu bez zaměstnání.“

Výčet škod nebyl ani v jednom z měst jednoduchý a postupem času se zpřesňoval. V každém z nich nakonec škoda činila kolem jednoho milionu korun. Nyní bylo především nutné poskytnout obyvatelům vlhkých zatopených bytů náhradní ubikace, vyčerpat vodu, vysušit stěny a podlahy. Taktéž musely být vyčištěny studny, které bylo nutno do té doby uzavřít. Vyškovská městská rada schválila usnesení o vydání koksu a uhlí zdarma pro účely vysoušení bytů. Cukrovar dočasně zapůjčil své ubikace. Hlavně se však okamžitě začalo pracovat na projektu regulace Hané při průtoku městem, takže při pohledu na některé fotografie z předválečné doby můžeme dobře vidět, jak se koryto Hané na některých místech nacházelo před povodní jinde, než je tomu dnes.

Pokud bychom chtěli na této obrovské živelní katastrofě hledat pozitivní prvky, určitě bychom museli zdůraznit jeden, ale vlastně ten nejdůležitější. Obrovská povodeň si nevybrala ani jedinou oběť na lidských životech.

RADEK MIKULKA