VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Klvač: Hrobaře nemůže dělat každý

VYŠKOV - Správce dědického hřbitova říká, že hrobník je jako vrba. Zná spousty bolestných příběhů.

24.6.2007
SDÍLEJ:

Jaroslav KlvačFoto: DENÍK/Judita Špičáková

Ke každému ze čtrnácti set náhrobků trefí i poslepu. Kdy měl naposledy pořádnou dovolenou, si už ani nevzpomene. Musí být totiž pořád v pohotovosti. „Hrobaře máte vždycky jistého,“ říká Jaroslav Klvač, který spravuje hřbitov v Dědicích už bezmála dvacet let.

Jak jste se k práci hrobníka vlastně dostal?
Pětadvacet let jsem dělal elektrikáře. Pocházím z Moravských Málkovic. Z Orlovic nám odešel hrobník. Nikdo to nechtěl dělat, tak jsme se domluvili s jedním známým, že každý vykopeme jeden hrob. O tom tehdy moje žena nechtěla ani slyšet. Víte, jak to chodí. Každý to považuje za méněcenné. Ale protože to bylo potřeba, tak jsme se do toho pustili. Známý už potom neměl čas, tak to zůstalo na mě. Nato onemocněl hrobník ve Vyškově a nebyl nikdo, kdo by ho zastoupil. Tak jsem tam vždycky jezdil kopat ještě po pracovní době. V devětaosmdesátém roce jsem tam už zůstal nastálo.

V čem všem tato práce spočívá?
V kopání hrobů, ukládání uren, exhumaci, což znamená po určité době vykopat ostatky a převézt je jinam, kde se můžou opět uložit do rakve. Také uklízím celý hřbitov, zametám, seču trávu, dříve jsem vybíral poplatky. No prostě dělám všechno.

Takže běžně přicházíte do kontaktu se zemřelými. Zvykl jste si na to hned?
Musíte mít stále na paměti, že i po smrti je to člověk. Chovat se důstojně, pietně. Ostatky například nemůžete nijak přehazovat, kosti musíte zase pěkně uložit do hrobu vedle sebe. Každý by to ale nemohl dělat. Někdo nesnese pohled na pozůstatky.

Nedívají se na vás lidé kvůli vašemu povolání někdy skrz prsty?
Ani ne. Především většina té starší generace to bere tak, že to patří k životu. Dříve se pohřbívala více než polovina zemřelých. Nyní je to opačně. V dnešní době je sedmdesát procent kremace. Víte, jak je to v té písničce. Černý hrobař bude bez práce.

Myslíte, že to opravdu hrozí?
Je to možné. Častokrát si vykládám s mladou generací. Té třeba ani pohřeb mnohdy vůbec nic neříká, odbude ho bez obřadu a rychle pryč. Říkají si, k čemu to je. Cit k rodině podle mě už úplně vymizel. Například v Praze je osmdesát procent pohřbů bez obřadu, aniž by se s lidmi někdo rozloučil. Myslím si, že je to hrozné. Člověk si přece rozloučení zaslouží. Protože když nám odejde pes, tak nad tím brečíme. Ale když nám umře babička, tak ji odvezeme do krematoria, aniž by se sešla rodina. Lidé naříkají, že nemají peníze. Ale ty jindy také nebyly. A například Romové, kteří je vůbec nemají, se dovedou všichni poskládat. To byste měli vidět, kolik mívají věnců. Třeba je potom i splácí.

V jakém období podle vás umírají lidé nejvíce?
Většinou v březnu, potom v období veder a také v listopadu.

Co se vám honilo hlavou, když jste měl pohřbít někoho blízkého?
Když se jedná o ty nejbližší, tak si hrob nechám vykopat. Matce nebo sestře jsem třeba nekopal hrob, udělal to za mě někdo druhý.

Přihodilo se vám vzhledem k vaší práci někdy něco neobyčejného?
Třeba se vám může stát, že vykopete granát. A když ho najednou vidíte na rýči a zahodíte ho pryč, tak máte pocit, že nad vámi dohlíží tři andělé strážní. Na nějaké nadpřirozeno nevěřím. Vím, že nad námi něco je. Že jednou odejdeme, duše se vrátí tam, kam se vrátit má, a tělo přijde tam, kam přijít má. Buď do hrobu nebo do pece. Ačkoliv se mi například stalo, že se sestra se mnou přišla rozloučit. Ve snu mi přišla říct, že odchází. A v tu dobu zemřela.

Vykládají vám lidé svoje příběhy?
Bolesti tady slyším strašně moc. Jak se ke starším zachovaly jejich děti a kdo ví jaké zážitky. Musím být jako vrba a poslouchat jedním uchem.

Je tady hodně opuštěných hrobů, ke kterým už nikdo nechodí?
Takových tady je. To už se mi potom zase hroby vrátí, abych je mohl nabídnout dalším. S tím, že jsou tam třeba pozůstatky už po několika lidech, se musí počítat. V některých hrobech už jich bylo pohřbených třeba devět. Vždyť tento hřbitov existuje už nějakých sto dvacet sto třicet let.

Jak moc je vaše práce náročná?
Dost. Musím kopat za každého počasí. Nemůžu říct lidem, kteří si objednají pohřeb, nezlobte se, včera pršelo, napadla kopa sněhu nebo zamrzlo sedmdesát centimetrů. To u nás nehrozí. Musím místo za každou cenu přichystat. Pod některými hřbitovy je navíc spodní voda. Takže hrobníci z nich ještě musejí vybírat vodu.

Máte na to alespoň nějakou speciální techniku?
Ruce, krumpáče, lopaty, sekery. To není jak na západě, kde mají stroje. Tady je všechno postaru.

Váš syn dělá stejnou práci…
Synové mi pomáhali od mládí, takže si na to zvykli. Jeden dělá správce vyškovského hřbitova. Kvůli bezpečnosti práce však musíme hroby kopat dohromady. Jeden kope, druhý hlídá, aby se neutrhnul kus půdy a nezasypalo ho to. Tak se střídáme.

Dokážete si představit, že byste dělal něco jiného?
Elektrikář jsem pořád. Ale až opravdu skončím, tak už půjdu do důchodu. Myslím, že to nějak doklepu.

24.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V prostorách Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově si si lidé můžou prohlédnout výstavu čtyř umělců z Prostějova.
16

OBRAZEM: Přehlídka stylů. Učitelka se svými žáky vystavuje obrazy v knihovně

Ilustrační foto
5

Čekají nás Vánoce na blátě. Na Štědrý den bude až pět stupňů nad nulou

Novorozená miminka Vyškovska 50. týdne 2017

Vyškov - Novorozená miminka na Vyškovsku. Redakce Vyškovského deníku Rovnost gratuluje jejich rodičům a přeje jim i jejich dětem mnoho štěstí.

Výměna osvětlení: lampy mají nové výbojky

Blansko, Vyškovsko – Na parkovišti u vlakového nádraží je snad jedna moderní lampa na dvě auta. Přitom v ulicích je tma, zní od mnohých. V Blansku právě dělníci dokončují už třetí etapu výměny svítidel veřejného osvětlení. Z 2200 ve městě jich do konce roku bude téměř tisícovka nových.

Vyškovští futsalisté neudrželi blanenské individuality. Paděra dal hattrick

Vyškov /FOTOGALERIE/ – I ve futsale, kde padá více gólů než ve fotbale, je dobré proměnit první, nebo jednu z prvních šancí. V utkání jihomoravské divize ve Vyškově se to povedlo futsalistům Pro -staticu Blansko, a také proto si bezpečně přišli pro celkové vítězství.

AUTOMIX.CZ

Víte, co je černý led? Poradíme, jak ho poznat a jak se s ním vypořádat

Ze všech zimních nástrah na motoristy (a vlastně obecně na všechny), je jednou z nejhorších takzvaný „černý led“. Ten je totiž skoro nerozpoznatelný, ale strašlivě kluzký, což může způsobit velkou spoustu nemilých situací. Znáte taková ta videa, kdy se auta se zabržděnými koly nekontrolovaně kloužou jako saně? Tak přesně to umí černý led.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT