Když se někdo ptá na cestu do Krásenska, odkazují ho lidé na vysílač Kojál. „Používáme ho jako orientační bod,“ řekla starostka Hana Šíblová o štíhlé věži ukotvené silnými lany, která se tyčí na vyvýšenině nad vesnicí a je vidět na desítky kilometrů. Krásenští v jejím stínu žijí už půl století.

Stožár vysílače Kojál na stejnojmenném kopci mezi Lipovcem na Blanensku a Krásenskem na Vyškovsku byl tehdy nejvyšší stavbou Československa a byl jen o dva metry nižší než Eiffelova věž. „Pokrýval signálem největší území v republice, málem její jednu čtvrtinu. Díky tomu, že je na kopci v nadmořské výšce zhruba šest set metrů, zasahoval signál na severní Moravu, východní Čechy a dokonce jižní Slovensko,“ řekl pamětník Oldřich Odehnal, který na vysílači pracoval od roku 1962 až do odchodu do důchodu v roce 2006.

Poslední výspa svobodného vysílání

Na pracovišti zažil chvíle smutné i veselé. „Když vám vysílač kvůli vysokému napětí zabije kolegu, to je tragédie. Ale na druhou stranu jsme byli mladí, měli jsme dobrou partu, a když skončilo v noci vysílání, rádi jsme poseděli u lahvinky a pobavili se,“ zasnil se Odehnal.

Na vysílač přišel krátce po jeho postavení v době, kdy se montovaly technologie. „Už tehdy fungoval jeden televizní černobílý program na devátém kanále. Pořady se vysílaly dopoledne. Od dvanácti do tří hodin odpoledne běžel zkušební obrazec monoskop. Bylo to známé kolo se čtverečky a grafy. Pak začal další program. Vysílač jsme vypínali po jedenácté hodině,“ připomněl muž. Vzpomenul i na staré filmy a divadelní představení, estrády s Dvořákem a Bohdalovou, zábavné pořady typu Písnička pro všední den a večerníčky.

Svou roli sehrál Kojál i v dramatickém osmašedesátém roce, kdy se stal poslední výspou svobodného vysílání díky pracovníkům, kteří vysílali z přenosového vozu.

Odehnal byl při tom, když se Kojál modernizoval. „Přibyly další vysílače, rozšířilo se vysílání na velmi krátkých vlnách. Začalo barevné vysílání.

Došlo k výměně stožáru za vyšší. Přibyl druhý program. Vylepšily se technologie na datových trasách. Nakonec přibyly i technologie mobilních operátorů a internetové sítě,“ spočítal ve stručnosti pamětník Oldřich Odehnal, který na vysílači působil nejdříve jako technik a před odchodem do důchodu jako vedoucí údržby televizních převaděčů.
Ve svém povolání dobře zúročil, že se nebojí výšek. Často musel až na vrcholek stožáru. „Například jednu dobu došlo ještě na původním stožáru ke zhoršení antén. Aby nevyhořely, museli jsme denně dělat preventivní měření. Znamenalo to vyjet výtahem nahoru za každého počasí,“ vzpomenul Odehnal.

Vysílač se stavěl v letech 1956 až 1958 a měřil 322 metrů. V letech 1984 až 1986 dělníci starý stožár demontovali a nahradili novým o celkové výšce 340 metrů. Dnes je třetí nejvyšší stavbou v České republice.

Stejnojmenný kopec se údajně podle starých pověstí nazýval Kujál od slova kujati, tedy foukati. Doslova ho lze označit za místo, kde naříká vítr.
Podle jiných historických pramenů ale mohl získat své jméno podle matek, které na vrcholu odpočívaly a kojily své děti při putování, kdy obyvatelé drahanských lesů směňovali výrobky se sedláky z Hané.
Budoucnost Kojálu je digitální

V současné době Kojál funguje jako vysílač analogového televizního a rozhlasového signálu. Z televizních stanic vysílá programy ČT 1, ČT 2 a Nova. Z rozhlasových pak například Český rozhlas 1 Radiožurnál, ČRo 3 Vltava, ČRo 5 Regina Brno, Frekvence 1 nebo rádio Impuls.

„Kojál pokrývá podstatnou část jihomoravského regionu a patří tak k našim nejvýznamnějším vysílačům. S jeho využitím počítáme i pro digitální vysílání. Vypínání analogového signálu, které by mělo začít v listopadu letošního roku programem ČT 1, jeho činnost neovlivní. Následovat by pak měla v červnu 2011 ČT 2 a Nova,“ poskytla informace o Kojálu Marie Fianová z Ogilvy Public Relations.

Dodala, že Kojál je osazený novou vysílací anténou a před spuštěním digitálního vysílání ho čeká instalace nových vysílačů.