Zavře se v pokojíčku, pustí nahlas muziku a o sto šest vyrábí pestrobarevnou bižuterii. Její šperky jsou tak výrazné, originální a slušivé, že ji dokonce oslovila vyškovská knihovna a ivanovická radnice, aby z nich uspořádala výstavu.

Lucie dojíždí do základní školy ve Vyškově. Po vyučování trávila volný čas v tamním Domě dětí a mládeže. A právě tam k výrobě šperků „přičichla“. „Jednou jsme to zkusili v kroužku a tam mě to chytlo. Vyrobila jsem si pár řetízků a náušnic pro sebe. Pak jsme byli o prázdninách s rodinou v lázních a tam mi to spousta lidí pochválila. Hodně mě jich poprosilo, ať jim něco vyrobím. A tak jsem začala vyrábět ve větším,“ vypráví Lucie.

Ověsila hlavně příbuzenstvo a kamarádky. „Spolužačky mají radši výrazné barvy, mamince vyrobím něco jednoduššího, babičce zase něco elegantního,“ prozrazuje svou výrobní strategii mladá šperkařka. Něco si nechá pro sebe, něco rozdá, něco se jí podaří i prodat. Peníze pak jdou na nákup dalších komponentů. Není to zrovna nejlevnější koníček, ale rodiče ji v něm podporují. „Sháním součástky po internetu, ve výtvarných potřebách, ve švadlence. Pracuji hlavně se skleněnými korálky. Nejvíc se mi líbí broušené a takzvané praskací. Jde o zajímavý efekt s prasklinami uvnitř korálku. Využívám i zlomky polodrahokamů a různé kamínky,“ říká Lucie.

Podle jejích slov se zájem o barvu šperků liší podle ročního období. „Zjistila jsem, že ženy mají zájem spíš o korálky elegantní, laděné do jedné barvy, nic přeplácaného. V létě hodně šla tyrkysová a další odstíny modré. Na podzim letí podzimní barvy, velmi častá je oranžová a zelená. Na zimu to vidím spíš na perleť. Mně se nejvíc líbí zelená a hnědá,“ ukazuje na krk, kde jí visí čerstvě vyrobený řetízek s jednoduchým trojlístkem oválných placatých korálků v jantarovém odstínu.

Lidé se jí velmi často ptají, kde si korálky, které má na sobě, koupila. To se jí stalo i ve vyškovské knihovně. Slovo dalo slovo a své práce vystavila v dětském oddělení. V pátek dokonce všem zájemcům předvedla, jak se takové řetízky vyrábí. Stejná náhoda stojí za připravovanou výstavou v Ivanovicích na Hané. Tam by měla své práce představit o mikulášském trhu.

Na špercích často pracuje dlouho do noci. „Hlavně, když seženu nové, zajímavé, neobvyklé korálky,“ směje se šperkařka. Přesto si najde čas i na další koníčky. Aby ulevila napjatým šíjovým svalům z toho, jak je skloněná nad prací, hodně sportuje, nebo se jde po vesnici proběhnout se psem.

A právě psi jsou její druhá láska. V budoucnu by se ráda věnovala canisterapii.