Římskokatolický filiální kostel svatého Petra a Pavla v Podbřežicích měl právě nedávno významné výročí. Uplynulo totiž sto let od jeho posvěcení.

V obci se při této příležitosti konal sjezd rodáků a oslavy této památné události. Věřejnosti se památka představila v novém hávu po důkladné rekonstrukci.

 

Počátky kostela

Dějiny kostela samotného jdou však mnohem dále do minulosti. Nejstarší písemná zmínka o Podbřežicích pochází z 28. května a 14. června 1348, kdy se v listinách mluví o patronátu nad kostelem svatého Petra a Pavla v Podbřežicích, který přešel na olomouckou kapitulu.

V té době již stál v Podbřežicích kostel zasvěcený oběma svatým. Pocházel snad ze 13. století. Byl postaven uprostřed dnešního hřbitova ve svahu nad obcí. Šlo o jednolodní gotickou podélnou stavbu kostela s presbytářem, vítězným obloukem, klenutou lodí, věží a sakristií.

Duchovní správu obce a kostela vykonávali pravděpodobně dražovičtí faráři, ale není dodnes vyloučeno, že kdysi byla v Podbřežicích i samostatná fara, která časem zanikla a obec byla přifařena k Dražovicím.

V roce 1558 byl do věže kostela zavěšen nový zvon od vyškovského zvonaře Filipa Konvaře. V roce 1572 přešly Podbřežice definitivně pod nepřetržité panství olomoucké kapituly, později Metropolitní kapituly u svatého Václava v Olomouci.

Roku 1596 obdržela obec právo užívat znak: štít s radlicí a kosou. V roce 1599 byla v kostele zbudována krypta pro zemřelého malíře Ondřeje Vítka.

Druhý zvon odlil pro kostel o čtyři léta později olomoucký zvonař Zachariáš Milner, později přibyl i třetí zvon – umíráček.

Také Podbřežice a okolí neblaze postihly hrůzy třicetileté války. V polovině sedmnáctého století byly kvůli úbytku obyvatelstva v kraji a nedostatku kněží přifařeny Dražovice s Podbřežicemi ke Starému Rousínovu.

V roce 1672 uváděl inventář podbřežického kostela tři oltáře, pozlacený stříbrný kalich, tři bohoslužebná roucha a dva zvony. Kostel byl tedy co do vybavení bohatší než farní chrám v Dražovicích.

 

Chrám chátral

V roce 1674 byla obnovena samostatná farnost Dražovice i s Podbřežicemi a Letonicemi. Později byla založena současná farní kronika a s ní související matriky. Ve třetí čtvrtině 18. století byl již starobylý filiální kostel v Podbřežicích ve velmi chatrném stavu, stavba trpěla pohybem terénu.

Původní představa o jeho zbourání a vystavění nového kostela se ale bohužel neuskutečnila. V roce 1773 byla proto část stavby rozebrána. R

ousínovský zednický mistr Jan Tomášek vypracoval na sklonku 18. století dva projekty na přestavbu starého kostela i stavbu nového většího chrámu. Pro nedostatek peněz se však neuskutečnily.

V roce 1800 byl tedy kostel jen zrekonstruován, a to nákladem tisíce zlatých z majetku kostela a olomoucké kapituly. O hodech, které se konaly 29. června 1801, byl kostel znovu vysvěcen. V roce 1821 dělníci vyměnili šindelovou krytinu střechy kostela.

I v 19. století se zloději neštítili vylupovat chrámy. Kostel byl v roce 1851 vykraden, uloupená monstrance se našla ve vrbě v aleji u potoka od Čechyně.

Byl také nově upraven hlavní oltář. V roce 1885 farnost pořídila litinovou sochu svatého Jana Nepomuckého, která nahradila původní kamennou sochu od rybníka. Dnes se nachází před kostelem.

V 80. letech 19. století se na stavbě kostela opět začaly projevovat vady a nedostatky. Především za deštivého počasí se pohyboval terén a zdivo se trhalo, původní klenba v presbytáři musela být snesena. V roce 1892 se proto sešla první porada jednající o novostavbě kostela.

Ale až v listopadu 1905 se uskutečnilo úřední jednání komise, která se zabývala stavem kostela. Bylo rozhodnuto o jeho zbourání a již 20. listopadu 1905 se začalo s rozebíráním. (mab)