Svůj osobní rekord překonal minulý pátek na své cestě na kostitřasu, jak nazývá své kolo, po moravských Slavkovech. Co ho k tomuto koníčku přivedlo, o jeho náročnosti a mnoha dalších věcech vypráví v následujícím rozhovoru.

Jak jste se k této zálibě dostal?
Před čtyřmi roky jsem dělal ve franzouském Blois manažera několikanásobnému mistru světa v jízdě na vysokém kole Josefu Zimovčákovi. Tam jsem viděl, že z pěti nebo šesti kostitřasů dojeli do cíle jen dva. Tři z nich se rozpadly a jeden závodník to vzdal, protože měl kvůli jízdě šílené bolesti. Řekl jsem si, že jsem silný a že bych se mohl prosadit.

Kdy jste tedy začal závodit?
Po tomto rozhodnutí jsem si do roka nechal udělat kolo. To jsem si vyzvedl den před mistrovstvím světa v Rakousku.

Jak vypadal váš trénink? Byl jste na závod nějak připravený?
Nikdy před tím jsem na kostitřasu nezkoušel jezdit. Trénoval jsem celou noc a celé ráno před soutěží. To se mi trošku vymstilo. Dojel jsem pěkně zničený, ale vyhrál jsem a stal se mistrem světa. Od té doby jezdím mistrovství pořád. Pro takové závody je zřejmě nutné mít kvalitní kolo.

Máte jen jedno nebo jich vlastníte víc?
První mi dělali kamarádi a práce jim trvala přibližně tři měsíce. To je zelené a je na něm symbol kozy. Ještě ho občas používám. Ale je už takové roztřepané a na cestě po Slavkovech by se nejspíš rozpadlo. Pro tuto příležitost jsem si nechal udělat nové. Má hnědou barvu a hlavu koně. Starý kostitřas je však stále v pohotovosti, kdyby se ten nový rozbil. Kromě dobrého kola je určitě potřeba také výborná fyzička.

Jak často a kde se na závody připravujete?
Jsem bývalý cyklista, takže mám nějakou fyzičku. A jízdu na kole mám v krvi. Ale s kostitřasem se pořádně trénovat nedá, je to hodně bolestivé. Nejčastěji jezdím ze Slavkova u Brna do Blučiny. V zimě jsem měl nějaké úrazy, takže jsem trénoval na upraveném rotopedu.

O jaké úpravy šlo?
Bylo tam upravené sedadlo tak, abych se cítil jako na kostitřasu. Dost mě z toho bolela zadní část těla. Ale je to o zvyku. Jinak má rotoped normální šlapadla.

Jaký je rozdíl mezi kostitřasem a běžným kolem se šlapadly?
Hlavní rozdíl je v tom, že kostitřas je pomalejší. Dosahuje rychlosti deseti až sedmnácti kilometrů za hodinu. Také sedlo je poměrně nepohodlné a člověk se v něm dost natrápí.

Jaké rychlosti jste při jízdě dosahujete?
Když jedu z kopce, tak i třiceti kilometrů v hodině. Pokud je prudší, tak tam mám až sto šedesát šest kmitů za minutu. Při jízdě do kopce už je to horší.

Zaznamenal jste množství úspěchů. Co považujete za ten největší?
Svůj osobní rekord, kterým bylo donedávna osmdesát kilometrů po rovince, jsem překonal minulý pátek, kdy jsem za jeden den ujel sto čtyři kilometrů v kopcích.

Bylo to pro vás hodně náročné?
Při dojíždění už jsem byl na pokraji sil. U Slavkova pod Hostýnem už jsem polehával po příkopech. Cítil jsem hrozné vyčerpání, které bylo na hranici únosnosti.

Čeho byste ještě chtěl dosáhnout? Jaké máte další plány?
Už jsem si splnil svůj sen. Ujel jsem v jeden den přes sto kilometrů. Právě teď žádné dlouhé etapy neplánuji. Ve Slavkově u Brna bude na konci července mistrovství republiky historický kol. Pojede se anglická míle. To bude procházka růžovou zahradou.

Napadlo vás někdy, že byste s tímto sportem skončil?
Zrovna minulý pátek, když už jsem nemohl a sotva jsem dýchal, několikrát jsem prohlásil, že s tím seknu. Ale to jsem nemyslel vážně.

Jak dlouho plánujete, že budete jezdit na kostitřasu?
Co nejdéle to půjde. Asi až do konce života.