„Na koních mě přitahuje, že jsou inteligentní a přátelští, ale také i to, že oni rozumí mně. Myslím, že kůň má tyto vlastnosti ve větší míře než jiná zvířata,“ říká s úsměvem mladá chovatelka.

To, že si vybrala jako nejmilejší zvíře koně, ovlivnila také touha překonat strach, který z nich měla. „Dříve jsem se jich bála. Teď už se samozřejmě nebojím, ale tehdy to byla jedna z hlavních motivací. Kromě toho jsem hledala nějakou zájmovou činnost,“ vzpomíná na své začátky Losmanová.

Na počátku se starala především o koně jiných majitelů, na kterých také jezdila. „Teď mám ale řadu let dva hřebce. Oba jsou westernoví koně. Pronajímám si pro ně stáj ve Vyškově,“ uvádí.

Věnuje jim mnoho svého volného času. Zvláště o prázdninách je to až pět šest hodin denně. Běžná péče o koně zahrnuje krmení a čištění. Nejobtížnější je ale výcvik.

„Pokud je chci něco naučit, musím každému hřebci věnovat maximum. Nechci používat násilí. To se mi vůbec nelíbí. Snažím se je proto přimět, aby to dělali dobrovolně a rádi,“ popisuje Losmanová.

Takový přístup ale vyžaduje od cvičitele velkou dávku trpělivosti. Zájem o zvířata ji přivedl k rozhodnutí věnovat se přírodě i po maturitě. Nejdřív chce tři roky studovat agroekologii na vysoké škole zemědělské v Brně. Co bude dělat po studiu, zatím neví.

„Mým snem je založit si ranč. Mít své koně, pracovat s nimi, případně chovat hříbata. Líbilo by se mi, kdybych otevřela okno a viděla, jak se koně prohánějí po pastvinách,“ říká zasněně.

Chce se věnovat především chovu. Jezdectví ji láká méně. „Připravila bych budoucím majitelům hříbata a oni sami by si je poté vedli k jezdeckému sportu. Pro mě je kůň především přítel a partner. Nechci jej honit a předvádět se na něm,“ doplňuje.

Domnívá se, že lidé, kteří se pohybují kolem koní, jsou dvojího druhu. Jedni se jim snaží dát všechno, svůj čas a energii, obětují jim prostě všechno. „Jsou ale také majitelé, kteří si pořídí drahé koně jen proto, aby se tím mohli předvést. Přitom je poté nechají stát ve výběhu odstrčené. To není dobře. Kůň potřebuje více péče,“ říká budoucí studentka.

Kromě toho by také chtěla jezdit do zahraničí pozorovat zvířata přímo v místech, kde se přirozeně vyskytují. „Bavilo by mě sledovat, jak se chovají, zajímat se o jejich zvyky, ale také srovnávat, jak se například liší koně, pokud žijí například někde v horkém Španělsku nebo v mírném podnebí ve střední Evropě,“ svěřuje se mladá chovatelka.