Včely se rojí a včelaři mají napilno. Dalším důvodem, proč Pospíšil teď tráví hodně času na zahradě u svých dvaadvaceti včelstev, je sladký voňavý med. Právě nastal jeho čas.

„Zrovna dokvetla řepka. Všude se táhnou dlouhé lány. Vypadá to na vynikající úrodu řepkového medu,“ pochvaluje si včelař a chystá se k odvíčkování plátů, vytáčení v medometu, cezení husté sladké tekutiny a nakonec samotnému stáčení do sklenic.

Někdo řepkový med zatracuje, protože brzy zkrystalizuje. „Ale to se dá řešit pastováním. Míchané medy hodně chutnají hlavně dětem. Dobře se mažou na chleba,“ říká Pospíšil, který osobně má řepkový med nejraději.

Podle něho možná nemá řepkový med takovou lahodnou chuť a zlatou barvu jako slunečnicový, ani kořeněné aroma jako akátový, ani sílu tmavého lesního medu, ale je prý nejkvalitnější.

„Je v něm nejvíc pylu, který se postupně rozvíjí, obsahuje i mateří kašičku. Kdo si ho nechce mazat na chleba, určitě by ho měl využít aspoň do čaje,“ myslí si odborník.

Mrzí ho ale, že letos chybí lány slunečnice, a má starost, jak to bude vypadat s úrodou medu na podzim.

Denní práce se včelami přináší nevítané dárečky v podobě žihadla. Petr Pospíšil je prý už ani nevnímá.

„Ani bych nedokázal spočítat, kolik jsem letos dostal žihadel. Už mi to nic nedělá. Zpočátku píchnutí otékala, ale za ta léta si už tělo zvyklo.

Nanejvýš se mi udělá otok na tak citlivé části, jako je třeba víčko. Jako první pomoc je nutné vytáhnout z rány žihadlo tak, aby nedošlo ke zmáčknutí jedového váčku. Pak je dobré použít cibuli nebo ocet,“ dává osvědčené rady zkušený včelař.

Pospíšil je předsedou svazu včelařů Bučovice. Ti mají za sebou krušné časy. Kvůli mírné zimě se rozmnožili roztoči. Podle Pospíšila padlo minimálně čtyřicet procent včelstev. Nejhůř prý dopadly vesnice Kozlany, Milonice a Nesovice.

I takové zkušenosti přispívají k tomu, že včelařů ubývá. Ve svazu jich bývalo kolem sto osmdesáti. Dnes jich není ani stovka.

„Stárnou, mladí nejsou. Včelařství je hodně pracné. Je to denní starost. Včelař nemá pohov ani v zimě. To se musí uklidit úly, vytavit vosk, nadělat rámy,“ vypočítává náročnou práci Pospíšil. Sám následovníka zatím nemá. Dcery se „nepotatily“. Naději do budoucna mu ale dává pět malých vnuků.