Jediná žena ve vyškovské radě, kterou do politiky přitáhla touha něco ovlivnit. Řeč je o Dagmar Nepeřené. Ta v následujícím rozhovoru přibližuje svůj postoj k feminismu a mnoha dalším otázkám.

Co vás přivedlo do politiky?
Zájem o veřejné dění. Vstoupila jsem tam v roce devatenáct set devadesát dva. Stala jsem řadovou členkou ODS. Proč zrovna ODS? Tehdy to byla strana, která slibovala nové tváře, nové přístupy. Od začátku byla konzervativně-liberální stranou. Dávala naději novému proudu, který v politice dosud nebyl.

Splnilo se vaše očekávání?
Určité zklamání bylo, ale zase ne tak velké. Revoluční období je už za námi. Praktická politika je něco jiného. Jsme v běžném politickém dění. Na druhé straně se ODS neodchýlila od svých původních záměrů.

Měla jste na počátku představu, že budete moci v politice něco ovlivnit?
Ze začátku to byla jen touha něco ovlivnit, být u toho. Ale časem jsem si uvědomila, že chci změnit věci kolem sebe a k tomu ta strana dává velký prostor. Stále si myslím, že mohu touto cestou ovlivnit dění v radě, zastupitelstvu či v komisích.

Daří se vám prosazovat vaše návrhy?
Léta v politice mě naučila trpělivosti. Myslím, že se mi daří říkat své názory a ovlivňovat kolegy. Ale samozřejmě se vším spokojená nejsem. Je to tím, že jste žena? Myslím si, že zastupitelstvo, ani rada tím zkreslené nejsou. Například v radě je kromě mě osm mužů. Tam nemám pocit, že bych měla jiné postavení. Jestli někde takový pocit mám, tak je to v klasické politické straně. Je to velmi mužský svět.

Kolik je ve vyškovské ODS zástupkyň něžného pohlaví?
Dlouhodobě tvoří polovinu členů. Ale už od místní úrovně jsou ve vedení převážně muži. Pamatuji si dobu, kdy jsem byla v krajské radě. Byla jsem tam jedinou ženou. Takže navzdory tomu, že polovinu tvoří ženy, ve vedení jakýchkoliv úrovní je jich málo.

Čím to podle vás je?
Už jsem o tom přemýšlela mockrát. Myslím, že je to tím, že většina žen o to ani nemá zájem. Ony opravu chtějí být jen těmi členkami. Ani nemají ambice nebo mají pracovní vytížení. Ke všemu ženy nedrží pohromadě. Takže když už se nějaká pro politiku rozhodne, mnohdy má větší podporu od mužů.

Máte s tím nějakou vlastní zkušenost?
Možná to jsou někdy osobní vztahy nebo nedostatek podpory. Já bych řekla, že především si to ženy neuvědomují. Nemůže chtít od mužů, aby nás podporovali, když to nedělají samy ženy. Zlepšilo by se to například, kdyby strany musely vyčlenit na svých kandidátkách prostor pro ženy? Vždycky jsem byla hrdě proti kvótám. Říkala jsem si, že nejsme méněcenné. My to dokážeme i bez toho. Ale teď si po svých zkušenostech myslím, že možná by někdy prospěly. Na druhou stranu nastavení kvót je obtížné a ke všemu mnoho žen do politiky ani nechce. Z mého okolí se tam nevyskytuje žádná. Mám v tom sama trochu zmatek. Jak z toho ven? Jak tam ty ženy dostat?

Vidíte oproti minulosti nějakou změnu?
Možná už nastupuje generace žen, pro kterou není problém prezentovat se v politice. Dokáží to skloubit s rodinu a prací. Možná i zázemí bude tolerantnější než tomu bylo u generace našich maminek. Já sama bych bez zázemí ve své rodině na tom místě nemohla být.

Jsou podle vás rozdíly v přístupu stran k ženám?
Myslím si, že u malých stran či nezávislých sdružení je to jiné než u těch velkých. Ty první dokonce hledají ženy a žádají je, aby kandidovaly. Dávají jim přední místa. Přesto je mají problémy přesvědčit. U velkých stran je situace opačná. Ženy mají problém se prosadit. Důvody toho jsou různé.

Je podle vás chyba, že je v politice málo žen?
Obecně mám pocit, že jsme praktičtější. Věci posouváme dopředu k praktickému výsledku. Už bývalá britská premiérka Thatcherová říkala: "Chceš-li mít něco hezky řečeno, tak to svěř muži, když to chceš mít dobře učiněno, tak to svěř ženě." Takže možná něco na tom pravdy je. Každé zevšeobecňování je ale složité. Ženy jsou ale cílevědomější. Ony nejednají pro jednání, ale chtějí nějaký výsledek. Tím by podle mne dámy obohatily politiku.

Čím to je dáno?
Možná je to tím, že takhle fungují rodiny. Ženy se snaží, aby věci fungovaly, aby se změnily k lepšímu. Muži naproti tomu mají rádi ten proces samotný, ten boj a výsledek už třeba nemusí být tak podstatný.

Jaký je váš názor na feminismus?
Byla jsem na mnoha besedách o feminismu. Spousta lidí říkala, že jsem feministka, přitom já jsem se ani v žádném hnutí nikdy neorganizovala. Obecně si ale myslím, že zástupkyně něžného pohlaví mají bojovat o svá práva. Už jenom proto, že někdy stačí maličkost, třeba upozornit okolí.

Máte nějaký příklad?
Projednávali jsem něco, co se týkalo rodin s dětmi. Zplošťovalo se to jen na ženy a problematické ženy. A přitom to tak nebylo. A někdy stačí říci, že já to tak nevidím. Okolí si potom uvědomí, že se na to musí dívat trochu jinak. Ale určitě nejsem žádná revolucionářka. Spousta věcí se řeší přirozeně a tím, jak se ta společnost vyvíjí a mění. Věci se mají ovlivňovat chytře a elegantně.