V březnu 1917 nastoupil jako jednoroční dobrovolník službu u 2. zeměbranského pluku a s ním prodělal první světovou válku na italském bojišti. Konflikt jeho i celou tuto generaci silně poznamenal, na následky zranění a válečných útrap v roce 1917 zemřel jeho nejstarší bratr Alois.

V letech 1919 až 1924 vystudoval Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně a stal se vlastně prvním vysokoškolákem z obce. Zpracoval disertační práci na téma „Protizánětlivý účinek chloridu vápenatého“ a 27. června 1925 se stal doktorem. Po ukončení školy pracoval jako praktický zvěrolékař v Kostelci na Hané. Právě tam se seznámil s pozdější manželkou Růženou.

Od roku 1927 až do osudových událostí roku 1939 byl Knéslův život spojen s československou armádou na úseku veterinární služby.

Vykonával službu šéfveterináře pluku především u dělostřeleckých útvarů, v posádkách Komárno, Opava, Týn nad Vltavou, Nitra, Hradec Králové, Hostouň, Horné Motešice. Vedl si velmi dobře, dosáhl hodnosti štábního kapitána, služební hodnocení zdůrazňovala jeho vysokou odbornou zdatnost.

Přes toto putování napříč republikou zůstával Knéslův vztah k Němčanům jako rodišti velmi srdečný. Rodina tam vždy podle dcer ráda jezdila. „A rodiče, ty tatínek miloval,“ říká dcera Růžena Svobodová s tím, že pomáhal rodičům a sestře Marcele Spáčilové zejména při žních.

Po rozpuštění armády po nacistické okupaci v roce 1939 pracoval krátce na Zemském úřadu v Brně a následující rok přišel do Vsetína, kde našel uplatnění jako okresní veterinář. Za takzvaného Protektorátu Čechy a Morava se zapojil jako vojenský organizační důvěrník do odbojové činnosti, kterou na Valašsku organizoval ředitel elektrotechnické továrny, vynálezce (přezdívaný valašský Edison) Josef Sousedík. Svěřil doktoru Knéslovi přípravu zdravotnické služby.

Gestapo ale prostřednictvím konfidentů proniklo do vsetínské odbojové skupiny, která úzce spolupracovala s paravýsadkem Clay Eva vedeným Antonínem Bartošem vyslaným k podpoře domácího odboje.V prosinci 1944 byl zatčen Josef Sousedík. V časných ranních hodinách 5. ledna 1945 přišla řada i na doktora Knésla.

Byl vězněn v brněnských Kounicových kolejích a v dubnu 1945 převezen transportem do koncentračního tábora Mauthausen. Branou tohoto likvidačního tábora proslulého kamenolomem prošlo během války 335 000 vězňů a více než 122 tisíc z nich tam zahynulo. Mezi nimi i herečka Anna Letenská a písničkář Karel Hašler.

Transport dvou set čtrnácti mužů a žen označovaný jako KL 3 dopravených do Mauthausenu v rámci akce ARLZ , což byl ústupový plán nacistů, v podstatě plán spálené země zahrnující i fyzickou likvidaci vězňů koncentračních táborů, byl bez evidence 10. dubna 1945 usmrcen v plynové komoře. Mezi nimi byl i Josef Knésl.

Po osvobození byla jeho odbojová činnost oceněna řadou vyznamenání, především udělením Československého válečného kříže 1939 in memoriam v březnu 1947. Byl rovněž povýšen in memoriam do hodnosti podplukovníka.

Ani rodná obec na Josefa Knésla nezapomněla. Němčanské zastupitelstvo v roce 1999 při příležitosti jeho stého narození rozhodlo o udělení posmrtného čestného občanství. Sto deset let uplynulých od jeho narození, které si spolu s rodinou připomínáme v těchto dnech, je příležitostí k vyzvednutí vysokých morálních kvalit člověka, který ve smyslu vojenské přísahy přinesl pro svobodu vlasti oběť nejvyšší.

STANISLAV STEJSKAL