Chov opic je záležitostí především paní domu Martiny Patkové. „Splnila jsem si dětský sen a pořídila si opičky. Kočkodan Andy už s námi žije přes osm let. Teď je na letním bytě na chalupě v Pařezovicích. Jinak s námi pobývá volně v domě,“ říká chovatelka.

Opičák se naučil vykonávat potřebu na jedno místo. Podle Patkové je to milý společník, ale nezkušeným chovatelům větší druhy opic nedoporučuje. Zejména proto, že v době puberty si dokazují svoje postavení v tlupě.

„A jelikož my tvoříme jeho tlupu, zkoušel to Andy na nás. Z té doby máme pěkné jizvy, jak nás párkrát i pokousal. Museli jsme si vyříkat, kdo je tady vedoucí, a teď už je klid. Přes pět let mu sháníme samičku, ale není k mání. Ještě máme ale čas, kočkodani se dožívají pětatřiceti let,“ vypráví chovatelka.

Dospělý kočkodan je velmi silné zvíře. Přesvědčili se o tom i lékaři z vysoké veterinární školy v Brně, kteří nedávno Andymu trhali zkažený zub. „Píchnout uspávací injekci byl vážně docela problém,“ směje se Patková.

Speciální místnost v domě patří opičkám s pankáčskou bílou chocholkou na hlavě. „Od tamarínů pinčích se nám podařilo odchovat už pět mláďat, nejmenší mají dva týdny,“ chlubí se chovatelka.

Nejvzácnějšími členy domácnosti jsou bezocasí outloni malí, noční poloopičky s velikýma kulatýma očima. „Podle mých zjištění jsem jediným chovatelem, který má chovný pár. Ostatní si je pořizovali jednotlivě jako mazlíčky a není možné sehnat mláďata. Outloni pocházejí z Kambodže a Vietnamu, kde s nimi kvete černý trh," stěžuje si chovatelka.

A dodává: „V přírodě je skoro vybili. Při převážení devadesát procent zvířat zahyne. U nás je prakticky neseženete." Ke svým samičkám Thelmě a Louise horko těžko sehnala před půl rokem samečka a doufá, že se podaří odchovat mladé. Není to lehké, na spáření mají outloni pouhých jedenáct dnů jen jednou za rok.

Chov opic a poloopic je náročný nejen na čas, ale i na peníze. Jen pořizovací cena tamarínů je například třicet tisíc, kočkodana pětadvacet tisíc korun. Opice potřebují teplo z UV lamp a pestré jídlo.

„Ovoce nakupujeme v hypermarketech, na zimu ho zavařujeme ve vlastní šťávě, něco i zamrazujeme. K jídlu potřebují také zeleninu, luštěniny, rýži, vitamínové kašičky a hlavně živý hmyz, říká Patková.

Jelikož všechny opičky u Patkových patří mezi ohrožené druhy, musí je majitelé hlásit na úřadech a mít vždy potvrzení o původu.

U Patkových v centru Vyškova vzniklo vlastně malé soukromé ZOO. Kromě tří druhů opiček a dvou koček tam manžel Richard chová metr a půl dlouhého leguána a hejno chameleonů a agam. K tomu v teráriích pěstují cvrčky, kobylky a červy.

Přestože zvířatům obětovali téměř všechny volné prostory v domě, nesetkali se s negativní reakcí. „Známí už o nás vědí, že jsme takoví blázni do zvířat, ani jim to nepřijde. Často se nám také stává, že přijdou cizí lidé, kteří se chtějí jen tak podívat anebo mají zájem začít s chovem, a ptají se jak na to. Rádi jim vždy poradíme, protože literatura o chovu opiček v České republice takřka neexistuje,“ tvrdí Patková.