Uplynulo sto třicet let od jeho narození a pětaosmdesát let od jeho úmrtí. Projděme se společně jeho životem, abychom poznali dobu, ve které žil, pracoval, působil.

Narodil se chudým rodičům roku 1878 v Kostelanech u Zdounek, kde byl jeho otec cestářem. Vystudoval české gymnázium v Kroměříži, bohosloví v Olomouci a na kněze byl vysvěcen roku 1903.

Pocházel z venkova z chudé rodiny, a proto si po celý život zachoval velmi silné sociální cítění, a také proto mu bylo blízké křesťansko-sociální hnutí, které se na konci 19. a začátkem 20. století rozvíjelo.

Znal rozdílný způsob života mládeže ve městě i na venkově, a to po stránce duchovní i hmotné a také sociální. Všímal si dobře novodobých hesel a myšlenkových proudů, které rozšiřovaly nevěrecké smýšlení. Důrazně však vyzdvihovaly myšlenky národní nad myšlenky křesťanské a to hlavně mezi mládeží. To mu působilo velké starosti a naplňovalo to jeho nitro neklidem.

Miloval svoji vlast. Byl však přesvědčen, že myšlenky národní, které nestojí na křesťanském základě, ulpí na prázdné povrchnosti a povede k nacionální přemrštěnosti. Jen návratem k tradici cyrilometodějské a svatováclavské může český národ znovu najít a znovu objevit svou pravou sílu a velikost.

V duchu tohoto dějinného odkazu a tradice viděl Klapil rozvoj katolických spolků, které sdružovaly mládež i dospělé ve městech i na venkově. Tyto spolky měly odbory čtenářské, pěvecké, divadelní, ale chyběly odbory tělovýchovné. Tělovýchova se pěstovala jen v Sokole. A tak se stalo, že tělocvičný odbor při katolické jednotě ve Vyškově byl založen 25. října 1905. Zakládajícím členem tohoto odboru byl i Klapil. Popud k založení tělocvičného odboru však vyšel od Bohumíra Bunži, který byl ve Vyškově farářem a Klapil byl jeho kaplanem. A v této chvíli přichází osudový okamžik pro Klapila. Dává se okamžitě do práce. První a hlavní jeho snahou bylo, aby založený tělocvičný odbor stál na ideově náboženském podkladu a na tomto základě se rozvíjel.

Svoje myšlenky a záměry šířil přednáškami, které byly veřejné a konaly se každou neděli. V nich vysvětloval svoje představy o tom, jak vybudovat katolicko-tělocvičnou organizaci. Jeho přednášky se stávaly vyhledávaným shromážděním stoupenců a příznivců křesťansko – sociálního hnutí. Nepřednášel jen ve Vyškově, ale i v okolních obcích a městech. Neúnavně jezdil, vysvětloval, dokazoval a obhajoval pravdivost toho, o čem mluvil. Stal se duší celého vznikajícího katolického tělocvičného hnutí. Získával si spolupracovníky, s jejichž pomocí, pracovitostí a pochopením se práce dařila. A to nejen ve Vyškově. Členstva přibývalo. Cvičilo se, zpívalo se. Vyškovský tělocvičný odbor rostl. K jeho činnosti přispíval každý svojí hřivnou.

Jak se práce a činnost rozvíjela, můžeme poznat z toho, když si připomeneme, že tělocvičný odbor byl založen 25. října 1905 a už 10. června 1906 cvičilo 22 členů na Hrádku v Hamiltonech, a to jen v občanském oblečení. Jen blankytně modrá kravata byla jejich odznakem.
Klapil byl člověk nejen slova, ale především činu. On sám byl příkladný cvičenec. Společná cvičení organizoval a sám na nich také cvičil. Jeho obětavost, cílevědomost a pracovitost byla téměř bezmezná.

Dokazuje nám to cvičení v Líšni. Bylo to 12. srpna 1906. Už v pět hodin ráno slouží ve vyškovském kostele mši svatou pro cvičence a pak se nasedá na vozy a jede cvičit do Líšně.

Nemysleme si však, že Klapilova činnost byla jen krásnou košatou korunou úspěchů. Přinášela jemu i jeho spolupracovníkům i trpké trnky osočování, pomluv, ostrých střetů a mnohdy i nepravdivých zpráv a informací v tisku. Útoků bylo mnoho, ale vše se překonávalo a dobré dílo roste. Moravská města Kroměříž, Zlín, Olomouc, Prostějov jsou toho dokladem. Přidává se i Brno. Počet odborů a jednot roste.

Píše se rok 1908. Tělocvičné odbory dostávají na konferenci v Kroměříži název Orel podle Orla slovinského.

Je třeba vypracovat stanovy, cvičební řád, kroj. To vše se stalo pod vedením pátera Štěpána Klapila. Jeho spolupracovníci jsou jeho zápalem vtaženi do činorodé práce a posunují činnost Orla kupředu.

Připomeňme si také, že Klapil byl iniciátorem 1. zemského sletu orelského ve Vyškově. Neúnavná práce přinášela užitek a 15. prosince 1912 se otvírá a žehná vyškovská orlovna.

Život si však nečekaně bere svou daň. 3. února 1913 Klapil umírá. Působil ve Vyškově jen sedm let a na vyškovském hřbitově také odpočívá se svými bratry a věrnými orly páterem Bohumírem Bunžou a Bedřichem Kostelkou.

Jako výraz díků a vděčností nese z rozhodnutí Ústřední orelské rady v Brně na návrh vyškovského okrsku jméno Klapilova župa. Stalo se to roku 1920.

Marie Pachtová