„Už za války jsem lepil modely. Když skončila, vznikla ve Vyškově Masarykova letecká liga, dnešní aeroklub. Museli jsme ale opravit letiště. Bylo totiž celé rozbité. Dostali jsme kluzák, který jsme napřed měli schovaný v boudě. Až vypadalo letiště k světu, získali jsme motorové letadlo od ministerstva dopravy,“ vzpomíná Klusal.

Velká záliba ho přivedla až do vojenské pilotní školy. Ještě mu nebylo ani osmnáct, když se rozhodl zasvětit život tomuto nepříliš bezpečnému povolání.

„Ke studiu jsem se dostal na vojně. Byl jsem nejlepší v ročníku. Proto nikdo z mých spolužáků nedokázal pochopit, proč mě po roce vyhodili. Přišlo to ze dne na den, bez jakýchkoliv důvodů. Samozřejmě byly politické,“ vysvětluje vitální důchodce.

Tehdy trvala vojenská služba dva roky. Ty Klusal strávil na Slovensku, kde pomáhal stavět letiště. Jak říká, z pilota se stal nádeníkem. Aby nemusel na vojně kvůli jedenácti měsícům studia zůstat o bezmála dva roky déle, rodiče ho museli vyplatit.

„Stálo je to osm tisíc korun, což bylo na tehdejší dobu hodně,“ vypráví muž, kterého tyto zkušenosti od létání neodradily. Udělal si instruktorský kurz. Jak na vyškovském letišti, tak občas i v Medlánkách se věnoval podobným nadšencům.

Ne vždy to byl med. „Když jsme s jedním žákem vzlétali, utrhlo se nám lano. Kdyby byl v letadle sám, nejspíš by se mu něco stalo. Naštěstí jsem věděl, co mám dělat. Skončilo to dobře,“ svěřuje se Klusal.

Jenomže ve čtyřiapadesátém roce přišel zákaz. „Musel jsem přestat létat. Abych zaplnil díru ve volném čase, začal jsem všechen volný čas věnovat sportu. Hrál jsem závodně košíkovou, ping-pong a také tenis. Tomu se věnuji dodnes,“ říká rehabilitovaný voják, který se spolu s dalšími kolegy účastní různých akcí.

„Zrovna včera jsem se umístil na třetím místě na střelecké soutěži. Vloni jsem byl druhý. Mám několik trofejí,“ chlubí se sympatický důchodce, který vystřídal několik zaměstnání.

Nejdřív dělal účetního. Z politických důvodů skončil jako pomocný dělník. Několik let pracoval jako opravář stavebních strojů v Rusku.

Přestože už letadlo nepilotoval řadu let, jako pasažér do něj čas od času usedne. „Rád chodím na letecké dny do Vyškova. Třeba loni jsem letěl ve větroni. Mým velkým snem je seskočit s padákem. Na to jsem se chystal letos. Ale byl silný vítr. Snad příště,“ plánuje Klusal, jenž se dodnes schází se svými spolužáky z pilotní školy.