Známý historik Václav Burian píše v článku K památkám na sté výročí zrušení nevolnictví: „… Jedním ze signálů byla dosti bezohledná demolice pomníku u Slavíkovic, zničeného v roce 1920“ (dr. František Pospíšil zachránil pro Moravské museum jen reliéfní desku). Stejné konce měl pomník ve Vyškově, z něhož zbyl v lapidáriu muzea pouze třírohý klobouk (v lapidáriu byl klobouk ještě r. 1942). Na této zprávě mne zaujala právě poslední část o osudu pomníku Josefa II. ve Vyškově.

Brzy jsem zjistil, že vyškovští pamětníci o tomto pomníku skoro nic nevědí. Ani v Muzeu Vyškovska se vzpomenutý třírohý klobouk nenachází. Až pracovnice muzea Renata Kotulánová, na kterou jsem se obrátil s prosbou o pomoc, našla dokument, který vnesl do záležitosti jasno.

Jedná se o práci profesora vyškovského gymnázia Vojtěcha Procházky František Jáchymek, rolník a starosta v Křečkovicích, kde je popsáno odhalení pomníku císaře Josefa II. dne 4. června 1882. „Na slavnost byli pozváni němečtí poslanci, oficielní osobnosti města, c. k. úřednictvo a důstojnictvo, čestní občané, korporace a spolky německé i české a všechny obce okresu. Byl pozván také sedlák Václav Trnka ze Slavíkovic, přímý potomek sedláka, na jehož poli císař Josef II. vyoral brázdu. Večer se měla konat lidová slavnost a vrcholem mělo být bengálské osvětlení parku a pomníku. Bylo těžké a nebezpečné odříci účast při projevu oddanosti a věrnosti dynastii. Přesto však některé vyškovské spolky a obce účast odřekly pro německý charakter slavnosti. Očekávané tisíce z venkova nepřišly, během slavnosti byl vyhlášen hasičský poplach a zvony zvonily k odpolednímu pohřbu a rušily průběh slavnosti, jen vybraní hosté si připíjeli všeněmeckými projevy a utvrzovali se, že vyškovské němectví je zabezpečeno „na věčné časy“.“

Dále se píše, že na novém náměstí mezi kostelem, školou a německým spolkovým domem, pojmenovaném Kaiser Joseph Platz, byl postaven pomník, stojící postava s třírohým kloboukem, odlitá v Salmovských železárnách v Blansku. Představoval Josefa II., jak ruší nevolnictví.
Konkrétní podobu pomníku se mi dlouho nedařilo zjistit. Určitým vodítkem mohla být zmínka o třírohém klobouku.

Po delším pátrání jsem byl upozorněn, že socha Josefa II. s třírohým kloboukem stojí před vchodem do zámku v Rájci. Na místě jsem zjistil, že tomu tak skutečně je. Na první pohled však císaři scházel třírohý klobouk. Při bližším pohledu jsem si musel tento názor opravit: třírohý klobouk ležel na podstavci, který stál za postavou císaře. V turistické publikaci o Rájci je pod vyobrazením pomníku poznámka:

„Patrně nejproslulejším dílem blanenských železáren byla ve své době oficiální socha císaře Josefa II., která stála na náměstích a v parcích desítek měst habsburské monarchie.“

Největší počet pomníků byl postaven právě ke 100. výročí zrušení nevolnictví, což je i případ města Vyškova.

Definitivní jasno o vzhledu vyškovského pomníku učinila teprve fotografie, kterou mi zapůjčil pan Zdeněk Tauš z Vyškova, na které stojí pomník Josefa II. před Německým spolkovým domem, který je již dávno zbořen.

Vlevo vzadu je vidět stávající budova vyškovského gymnázia. Sama socha císaře má právě výše uvedené oficiální provedení. Tedy s třírohým kloboukem za zády a s tolerančním patentem v ruce. Další vyobrazení pomníku je vidět na pohlednici Vyškova z roku 1898.

Tímto téměř detektivním pátráním se podařilo oživit kousek vyškovské historie a připomenout ji současníkům. Také se ukázalo, jak je lidská paměť krátká a že pouze „co je psáno, to je dáno“.

Karel Lochman

Autor je kronikář města Rousínova