Jaké jsou vaše pocity bezprostředně po tak velkém úspěchu?
Je to nepopsatelné, obrovská euforie. Ta radost, když porazíte dalších osm závodníků, zůstanete sám na podiu a víte, že jste nejlepší v republice, je neskutečná. Zúročil se mi celý rok přípravy. Čas i peníze, které jsem tomu věnoval, všechno se to vyplatilo a vrátilo vítězstvím.

Je to váš první titul?
Ano, mistrem republiky jsem poprvé. Předtím jsem však dvakrát vyhrál mistrovství Moravy a Slezska. Jednou před týdnem a to první bylo asi před dvěma roky. Letos se mi nebývale daří, na všech závodech jsem vyhrál. Chci uspět i jako český reprezentant o víkendu ve Španělsku na mistrovství Evropy.

Jak si stojí česká kulturistika ve světové konkurenci?
Myslím, že docela dobře, dřív tu bývali špičkoví kulturisti a nezaostáváme ani teď. Ve světe máme jméno a určitě něco znamenáme.

Jaké jsou vaše cíle pro nadcházející šampionát?
Chci se dostat do finále, kam postupuje devět závodníků. Tam pak, pokud budu mít formu, chci samozřejmě bojovat o medaile.

Jak jste se k tomuto sportu dostal?
Nejdřív jsem hrával hokej za Bučovice a na kole jezdil bikros. Asi před deseti lety jsem se přidal ke kamarádům, kteří chodívali cvičit. Oni postupně všichni skončili, jen já jsem zůstal a zkusil i závodit v nejnižší kategorii do pětašedesáti kilogramů. V ní jsem pak získal i ten první titul mistra Moravy a Slezska. Pak jsem přibíral na váze, až jsem nakonec zakotvil v mé současné kategorii do pětasedmdesáti kilo.

Jak vypadá vaše příprava na závody?
Letos jsem s ní začal od prvního února. Byla to rýsovací část tréninku, kdy jsem hubl z devadesáti na požadovaných pětasedmdesát kilo. Začíná se šokově ze dne na den. Při dietě tvoří devětadevadesát procent jídla suchá rýže, občas kuřecí, krůtí a hovězí maso a také zelenina. Rozhodně nemohu jíst žádné omáčky, knedlíky či těstoviny. Alkohol vůbec ne. K tomu všemu je také důležitý poctivý trénink. Prostředí mi pro to vytvořil Jaromír Bakalík ve svém klubu a vedl mě trenér Viktor Hel.

Alkohol nemůžete. Uškodilo by třeba jedno malé pivo?
To určitě ne, ale pak si člověk řekne, že si dá další a další. Když mám dietu, tak si to nesmím připustit. Ani zahřešit, třeba půlku čokolády. Bývá pro mě vzácností i třeba obyčejný krajíc chleba.

Jak dlouho trvá kulturistická sezóna?
Začíná se mistrovstvím Moravy. Z něj postoupí šest finalistů na republiku další týden a kdo se nominuje, tak jede ještě další víkend na mistrovství Evropy. Na jaře tedy tři závody. Na podzim se konají pohárové zápasy, z nichž pak lze postoupit na mistrovství světa. Ty trvají od konce října do půlky listopadu, bývá to zpravidla pět či šest závodů. Ale poháry letos vynechávám.

Při závodech prý vůbec nepijete, je to pravda? Jak tělo snáší nedostatek tekutin?
Je to pravda jen částečně. Dva dny před závody musím omezit pití, aby se tělo odvodnilo a vyniklo a vystoupilo vyrýsování svalů. Piji mnohem méně, než by měl normální člověk. V den závodů se už můžeme pomalu dopíjet.

Jak závody vypadají?
Ráno po příjezdu na závody začínáme prezentací, při níž si také vylosujeme startovní čísla. Také odevzdáme CD s hudbou, na niž pak chceme pózovat. Potom se závodník rozcvičuje, trenér ho natře olejem a čeká se na vyvolání kategorie. Po něm už přichází na řadu samotné předvádění.

Jaká je vaše oblíbená hudba?
Mám rád tvrdší melodický rock, který poslouchám při posilování či v autě. Na předvádění ale spíš volím něco estetického, abych zaujal diváky. Někdy je to pomalejší muzika pro vychutnání všech póz, jindy tvrdší a agresivnější k roztleskání lidí.

Máte nějaký oblíbený sval?
Ne. Mám rád všechny. Musím se všem věnovat stejně, jinak by byly nesymetrické k ostatním partiím. Všechno je třeba trénovat stejnoměrně, kulturista musí být souměrný. Proto nemám ani oblíbený druh posilování, baví mě všechno.

Jak je to v kulturistice s dopingem, setkal jste se s ním?
Je to jako v každém sportu. Záleží na každém sportovci, jak se k tomu postaví a jak se rozhodne, co se svým tělem udělá. Osobně jsem se s dopingem nesetkal, ale vím, že je to docela běžné. Na mistrovství Evropy, světa i republiky se dělají dopingové kontroly a provinilec je pak zpětně diskvalifikovaný.

Jak se hodnotí závody?
V porotě je pět až sedm rozhodčích. V semifinále srovnávají svalový rozvoj, definici svalů, tvrdost svalů a také sedm či osm povinných póz. Ve finále se pak hodnotí povinné a nepovinné pózy předvedené při minutové sestavě na vlastní hudbu.

Je to spravedlivé?
Jak kdy. Tak padesát na padesát. Rozhodčí jsou také jen lidé. Jsou-li závodníci hodně dobří a vyrovnaní, mohou porotci přehlédnout, že je někdo trochu horší či lepší. Pokud nejde sport měřit na vteřiny či metry, je to těžké.

Dá se kulturistikou uživit?
Ano. Jsou světové profesionální kulturistické soutěže, kde se vydělávají slušné peníze. Mě však nelákají, zůstávám amatérem. I když se mi tak vrací jen asi třetina nákladů. Tento sport neláká ani sponzory. Vstříc mi vychází zaměstnavatel, od něhož dostávám měsíc placeného volna na přípravu.
Láká kulturista děvčata?
Svalnatý muž se jim samozřejmě líbí. Když je však svalů moc, je to přímo naopak. Ale já osobně rozhodně zástupy fanynek příliš odhánět nemusím.

Co děláte ve svém volném čase?
Moc volného času nemám, většinu ho dávám tréninku. Ale když mohu, rád se věnuji i dalším sportům. Plavu, jezdím na kole, hraji tenis. Mimo sport občas zajdu do kina či na večeři.

S kým?
Samozřejmě s tím nejcennějším, koho mám, se svojí ženou. Jsme spolu dva roky a máme roční dceru. Někdy si také vyjdu s kamarády.

Podporuje vás vaše rodina?
Ano velmi. A má to se mnou těžké. Když před závody shazuji kila, chybí mi jídlo, mění se tělo i mysl a bývám podrážděný a nepříjemný. Nesmí přede mnou zavonět dobré jídlo či jen káva, jinak hned vybuchnu. Jsem svým blízkým moc vděčný, že to se mnou vydrží.