„Líbilo se mi, jak porazila namachrované Němky ve Stuttgartu. Chtěl jsem jí udělat radost,“ svěřuje se Jakubčík, který je na Vyškovsku známým řezbářem.

„Býval jsem oficírem, ale v roce 1971 jsem musel z politických důvodů opustit armádu. Dvacet let jsem dělal topiče ve fabrice na nábytek. V létě jsem měl dostatek času, ke dřevu jsem měl blízko, a tak jsem se začal věnovat vyřezávání,“ vzpomíná amatérský řezbář.

Zázemí našel ve vojenském klubu, kde už má léta svou malou dílničku. „V době vysoké školy tam bylo mnoho zájmových kroužků. Mě přiřadili k modelářům. Dnes jsem tam zůstal sám,“ říká smutně Jakubčík.

Mladí prý nemají o ruční výrobu zájem. „Nevydrží u toho. Chce to trpělivost a obětavost. Jde také o dost drahý koníček. Například jen jediné řezbářské dlátko stojí mezi osmi sty korunami až dvěma a půl tisíci,“ říká řezbář, který rád vyrábí šachy, karikatury, pohádkové postavy, zvířata, ptáky i abstraktní díla.

Jelikož se dříve závodně věnoval sportu, hodně čerpá i z této tematiky. Vznikly tak sošky jako například Gól, Brankář, Drnovická fotbalová pouť.

„Musím dělat pořád něco nového, co mě zaujme. Vždyť já se tím neživím, ale bavím,“ vysvětluje Jakubčík. Velikou inspirací jsou mu i lidé, ať už slavní nebo obyčejní, které potkává kolem sebe. A tak vznikly Klepny, Milenci, Mateřství.

Jakubčík, ač samouk, je uznávaný umělec. Za sebou má na sedm desítek výstav, kterých se účastnil jako spoluautor a tucet samostatných expozic.
Přestože by ve svém věku už měl nárok na odpočinek, vyřezávání se pilně věnuje denně.

„Pravidelně jsem v dílně od půl desáté do půl jedné. Pak jdu na oběd, dvacet minut si schrupnu a potom dělám od dvou do čtyř,” svěřuje se řezbář, který už teď v podzimním období začíná mít napilno. Vyrábí vánoční dárky pro přátele.