VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Virtuos: Hraní, to je droga

VYŠKOV - Známý houslista Jaroslav Svěcený hovoří o tom, jak se dostal k svému povolání.

17.6.2007
SDÍLEJ:

Talent a píle není všechno. Umělec musí mít podle Jaroslava Svěceného také štěstí, aby se stal úspěšný. Foto: DENÍK/Martina Grycová

Cvičit a stále o sobě pochybovat. Umělec si nikdy nesmí myslet, že už je dost dobrý a nemá co zlepšovat. To jsou kréda Jaroslava Svěceného. Jeden z nelepších českých houslistů v úterý koncertoval v Besedním domě ve Vyškově.

Je to váš první koncert ve Vyškově?
Už jsem tu potřetí. Jednou jsem byl ve Vyškově tuším s klavíristou Petrem Maláskem. Podruhé to bylo s hudební skupinou Jablkoň.

Je vyškovské publikum něčím zvláštní?
Na publiku dnešního koncertu je vidět, že lidé vědí, na jaký program přišli. Není konzervativní. Hlediště je velmi vstřícné. A to je dobře. Takovému publiku se hraje nejlépe.

Co vás přivedlo k hraní na housle?
Začal jsem už v pěti letech. Přivedl mě k tomu děda, který byl kapelník a houslista. Ke všemu vyučoval děti, které k nám chodily. No a jednoho dne mi řekl, abych také začal hrát. Musím říci, že mě to začalo hned bavit.

A učil i vás?
Ne. Děda hned poznal, že nemá cenu, aby mě učil. Pochopil, že rodinný příslušník by si dědečka omotal kolem prstu. Dal mě tedy, jak já říkám, k cizí paní učitelce. Ale naštěstí jsem začal včas a měl jsem možnost se rozvíjet.

Neznamenalo to ale pro vás náročné dětství?
Určitě. Musel jsem se hudbě věnovat naplno. Některé věci musely jít stranou. Přestože jsem rád dříve sportoval a jezdil často do Orlických hor lyžovat, v určité chvíli jsem se musel rozhodnout, čemu dát přednost. Šel jsem na konzervatoř. A to už pak je svým způsobem závazné nasměrování. Člověk se z tohoto typu školy poté nemůže dostat kamkoliv. Jsou tam především předměty zasvěcené umění.

Měl jste i nějakou další motivaci?
Maminka učila na hradeckém gymnáziu a já jsem si říkal, hlavně se nesmím dostat tam, protože ona by se dozvěděla o každé pětce, kterou bych dostal. Takže jsem si říkal, že budu cvičit, abych se dostal na konzervatoř (smích). Ale je pravda, že jsem se chtěl hudbě věnovat už od dvanácti let. A to se také stalo.

To bylo období, kdy jste začal brát housle vážně?
Ano. Člověk potřebuje mít kolem sebe lidi, kteří jej podporují. Kromě dědy mě motivovala maminka, která studovala hudební vědy a pedagogiku. Oba na mě měli velký vliv.

A co jiné zájmy?
Sport jsem vlastně opustil kvůli tomu, že jsem přišel do Prahy. Dokud jsem byl v Hradci, stíhal jsem spoustu věcí, i lyžování. Pak už to tak snadné nebylo.

Vy jste ale měl jasnou motivaci…
Dokud se člověku něco nepodaří a nemá pocit, že něčeho dosáhl, pochybujete pořád. A můj obor je tak náročný, že i když člověk studuje konzervatoř, tak stále neví, zda se všechno povede podle jeho představ. Je ještě důležité, co přijde po škole. Talent a píle není zárukou, že se vše ve skutečnosti podaří.

Kdy jste si řekl, že jste úspěšný?
Byly to třeba úspěchy na dětských soutěžích a první koncerty. Byla ve mně touha hrát na pódiu, ukazovat se lidem. Měl jsem pocit, že mě to uspokojuje a mohu divákům předávat to, co mám také rád. To byl asi první moment, kdy mě hudba začala brát trochu víc a stávala se pro mě svým způsobem drogou. Toužil jsem být na pódiu.

Má pro vás hraní stále stejnou sílu?
Má. To by to člověk ani nemohl dělat. Housle jsou obor, ve kterém máte celý život pocit, že s ním nejste stále hotový. Přepadají vás pochybnosti, jestli to, co děláte, je správné. Když pracuji na cédéčku, prožívám představu, zda se bude líbit. Jestli to, co natáčím, vůbec někoho zajímá. Až na pódiu ztrácím pochybnosti. Ale myslím si, že bez toho to nejde.

Řekl bych, že ve vašem případě jste už asi za hranicí, kde se člověk nemusí stále ptát, zda je úspěšný…
Já si myslím, že interpret, který se tváří, že už snědl všechnu moudrost, je na začátku vlastního konce. Když tento problém konzultuji s různými světovými hvězdami, s kterými mám čas od času možnost hrát, zjišťuji, že jsou to lidé, kteří o této záležitosti také přemýšlejí. Proto mě udivuje, když se mě lidé ptají, zda ještě cvičím. Oni mají pocit, že už to snad ani nepotřebuji.

A cvičíte tedy?
Cvičit je třeba celý život s pocitem, že se snažíte stále dosáhnout dokonalosti. A je vidět, že stále je kam jít.

Kolik času hudbě věnujete?
Dnes jsou kromě cvičení na housle důležité i další aktivity. Například spolupořádám festivaly. Člověk si musí umět čas rozdělit. Je třeba si připravovat nové projekty, abych byl schopen lidi zaujmout. To je ale velmi těžké.

S čím novým chcete stále přicházet?
Těch okolních věcí je tolik, že si musím rozmyslet, kolik času cvičení věnuji. Když třeba točím nějakou desku, tak na všechno zapomenu a cvičím třeba čtyři hodiny denně. Ale někdy mi musí stačit jen dvě.

17.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Jihomoravské silnice pokryla ledovka, meteorologové varují i před silným větrem

Ve vyškovském muzeu vyráběly dámy šperky ze skla pomocí metody Tiffany.
14

Muzeem zní praskot a broušení. Vyrobit Tiffany šperk je dřina, zjistily dámy

Futsalisté Amoru Lazor zase padli. Prezident chystá řešení

Brno /FOTOGALERIE/ – Krize futsalistů Amoru Lazor pokračuje. Od Žabinských Vlků z Brna navíc dostali sportovní lekci.

Opilý řidič obrátil auto na střechu. Nadýchal 1,6 promile alkoholu

Vyškov-Předměstí /FOTOGALERIE/ - Auto na střeše a dva lehce zranění lidé. Tak dopadla v neděli krátce po půlnoci havárie osobního auta. To bouralo na sjezdu mezi silnicemi D46 a D1 ve Vyškově-Předměstí.

Opilého chodce srazilo auto. Se středně těžkým zraněním skončil v nemocnici

Pustiměř – Středně těžkým zraněním osmadvacetiletého muže skončil v sobotu střet s osobním autem. Nehoda se stala na silnici mezi Vyškovem a Pustiměří před desátou hodinou večer. „Zraněného převezla záchranka na urgentní příjem do Fakultní nemocnice v brněnských Bohunicích,“ uvedla mluvčí jihomoravských záchranářů Hedvika Kropáčková.

Novorozená miminka Vyškovska 49. týdne 2017

Vyškov - Novorozená miminka na Vyškovsku. Redakce Vyškovského deníku Rovnost gratuluje jejich rodičům a přeje jim i jejich dětem mnoho štěstí.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT