„K této zálibě mě přivedl kamarád Michal Kraus, který je dnes vedoucím naší skupiny. Jeho původní sdružení se rozpadlo, a tak hledal nové členy. Zkusil jsem si šerm a už jsem u něj zůstal,“ vzpomíná na své začátky Popelka.

Jeho vstup ale nebyl jen výsledkem náhody. Už předtím se zajímal o historickou tématiku. „Například o brnění a dějiny. Četl jsem knihy o historii,“ říká se zaujetím mladík.

Z českých dějin má nejraději období Václava IV. „Podle mě toho udělal pro rozmach českých zemí hodně. Sám také bojoval. Líbí se mi i brnění té doby,“ vysvětluje Popelka.

Být rytířem ale v dnešní době neznamená jen obléct si dobový oděv a uchopit meč. „Každý týden dvakrát cvičíme několik hodin. Například šerm, kroky, seky, ale také různé šermířské fígly. Učíme se také bojovat s novými zbraněmi,“ popisuje čtyřiadvacetiletý muž, profesí zedník. P

o přípravě přichází vystoupení pro veřejnost. „Když je sezona, jezdíme každý týden, což někdy znamená celovíkendovou akci. Poté trávím několik hodin údržbou brnění. Nejdříve všechny plechové části vybrousím a potom natřu vepřovým sádlem,“ říká.

Podle něj každý, kdo se věnuje podobnému koníčku, musí také zaplatit za vybavení mnoho tisíc korun.

I když se většina zájemců věnuje rytířské tématice jen pro radost a je to vlastně jen hra, úrazy nejsou vzácné. I Popelka má na tváři památku na jednu víkendovou akci. „Je to nebezpečný koníček. Někdy se například stane, že člověk dostane zásah na nechráněnou část těla. Třeba přímo do páteře. Občas si také poraníme prsty na rukou. Na to ale nesmím myslet,“ připouští Popelka.

Jeho cílem je být co nejlepším rytířem. „Chci si také pořídit více brnění. Líbí se mi například ruské a mongolské,“ říká Popelka. Sám je zatím panošem. „To znamená, že ještě nejsem rytíř. Abych se jim stal, musí vedoucí naší skupiny navrhnout mé povýšení, a to jiné skupině historického šermu. Oni mě poté uvedou do stavu rytířského. Podmínkou je zvládnutí práce se zbraní, ale třeba i rytířské vystupování,“ vysvětluje.

Rytířské vlastnosti jeho skupiny se projevují také při pořádání charitativních akcí. „Například letos jsme se snažili sehnat nějaké peníze pro děti z otnického domova Lila,“ říká skromně mladík, který přispěl i ze svého.