Na tom našem dvoře, všecko to krákoře, zpívá se v jedné staré písni. Nutno dodat, že takovýto tradiční obraz venkovského dvora vzal v uplynulých desetiletích za své. Kachny, husy, králíci a slepice přestali být na venkovských dvorech samozřejmostí.

Členská základna dříve oblíbeného Českého svazu chovatelů povážlivě klesla a zestárla, pakliže její základní organizace v té které vsi vůbec podnes přežila.

Pokud na venkovských dvorech přece jen tu a tam na drobné hospodářské zvířectvo narazíme, držení prasete nebo kozy se stává raritou. A tak zatímco tato zvířata jezdí venkovské děti obdivovat na „babiččiny dvorečky“ do městských zoo, kočky a psi se zabydleli na pohovkách rodinných domů a stali se, se vší parádou, plnoprávnými rodinnými příslušníky.

Na současných dvorech je oproti minulosti poněkud smutno. Dříve multifunkční prostor dvorů a dvorků, kde se odehrávala celá řada každodenních venkovských činností, se pozvolna mění v oddychový a rekreační.

Tam, kde kdysi stávalo hnojiště, najdeme rodinný bazén, ze stodoly se stala garáž pro osobní automobil, skladiště nejrůznějších věcí a materiálů vystřídalo v koutě dvora posezení s grilem. V navazujících zahradách zeleninové záhony nahrazují pečlivě střižené „golfové“ trávníky.

Značná část sadů pustne a divočí, o popadaná jablka není zájem. Vždyť do supermarketu je to autem tak blízko! Vlastně už není ani koho strašit. Jak si všiml sociolog a fotograf Rudolf Šmíd, poměrně nedávno hojní strašáci jsou dnes na vymření.

Vnější stránka věci je ale pouze odrazem niterných změn venkovské mentality. Kdo by se v dnešním rychlém světě na jedno použití bavil něčím, co vyžaduje dlouhodobě kultivovanou zručnost a trpělivost, nemá okamžitý efekt, zato má často nejistý výsledek?

Péče o domácí zvířectvo a zahradu je právě z tohoto ranku. Starým ubývá sil a „mladí nemají zájem“. Dnešní „venkovan“ už nechce žít tradičním venkovským životem – „po staru“. V létě chodit na trávu králíkům a v zimě drát husí peří. Městská volnost a mobilita je mu příliš lákavým soustem.

Můžeme se tedy ptát: V jaké míře a v jakých podobách samozásobitelství na dnešním venkově setrvá? Má ještě v supermarketovém věku vůbec smysl?

Pokud se začneme zamýšlet nad kvalitou kupovaných potravin, životními podmínkami zvířat v průmyslových velkochovech a ekologickou stopou, kterou svým způsobem života v přírodě zanecháváme, pak zcela jistě ano. Potraviny získané z vlastního dvora a zahrady nám tak mohou být ekologickým luxusem.