Historické muzeum ve Slavkově má nového šéfa, rodilého obyvatele Aleše Šilhánka. Ten má s historicky významnou institucí spoustu plánů. Co je pro něho prioritou, jaké si přinesl předchozí zkušenosti a co by chtěl návštěvníkům slavkovského zámku všechno nabídnout? To a ještě mnohem více si přečtete v následujícím rozhovoru.

 

Co jste vystudoval?
Studoval jsem vysokou školu technického zaměření v Pardubicích, obor řízení výroby. Po škole jsem jako absolvent nastoupil do podniku Brněnské papírny. V nižších vedoucích funkcích jsem pracoval již v osmdesátých letech, od počátku devadesátých let jsem byl členem představenstva akciové společnosti.

Máte vztah k historii?
Kromě toho, že jsem rodilý Slavkovan a zajímá mě vše spojené s dějinami města, tak mě jako každého jiného zajímá vše, co se historie týká. Ředitel Historického muzea je ale především manažerská funkce. Liší se možná oborem zaměření, ale princip manažerské činnosti je v každé organizaci obdobný. Takže si myslím, že to rozhodně není handicap.

Napadá vás nějaký konkrétní cíl, jakého byste chtěl dosáhnout?
Mezi ty dlouhodobé patří třeba to, aby se slavkovský zámek stal národní kulturní památkou.

Na co se chcete hlavně zaměřit?
Aby se postupně zmrazil nárůst požadavků na neinvestiční příspěvky z rozpočtu města. Ty za posledních několik let výrazně vzrostly. To je za čtyři léta poměrně dost. Rozpočet není bezedný a příspěvky pro něj logicky představují velký objem. A ten je potřeba zmrazit, ale samozřejmě tak, abychom neomezili rozsah naší činnost.

A jakým způsobem toho chcete dosáhnout?
Vlastními aktivitami budeme muset vytvářet zdroje na opravu a údržbu zámku. Pochopitelně na nezbytné větší rekonstrukce, které zámek potřebuje, se budeme muset orientovat na státní dotace, granty a fondy z Evropské unie. Mým cílem je vytvořit ekonomicky zdravou příspěvkovou organizaci.

Myslíte, že doposud vedení Historického muzea nehradilo menší opravy ze svých zdrojů?
V omezené míře.

Máte tedy už nějaký plán?
Budeme muset provést nezbytnou analýzu. Zhodnotíme veškeré činnosti, které u nás provádíme z ekonomického hlediska. To znamená, jaké s nimi vznikají náklady a jaké přinášejí výnosy. Musíme vědět, co nás všechny aktivity stojí.

Uvažoval jste o nějakých personálních změnách?
Sám jsem ani žádné připravovat nemusel. Z předchozího vedení odešel spolu s bývalou ředitelkou pouze jeden člověk, Petr Lukas. Jako spolupracovníka jsem ho ani nepoznal. Na jeho místo však již mám člověka, který nastoupí za pár týdnů. Ale kdo to je, zatím neprozradím.

Už se ta osoba nějakým způsobem vepsala do podvědomí lidí?
Ne, je to úplně nový člověk. Má řadu zkušeností a ve své funkci přijde jistě s novými podněty.

Co si myslíte o deklaraci Slavkova a Tvarožné o společném pořádání napoleonských dní?
Zastávám názor, že by Slavkov měl být nejen součástí, ale i jakýmsi středem těchto aktivit. V minulosti se ukázalo, že roztříštěnost vede k chaosu. Deklaraci považuji za průlomovou. Nalezne určitě odezvu i u ostatních potenciálních partnerů.

Máte nějaké představy o nových lákadlech pro návštěvníky slavkovského zámku?
Jednal jsem s agenturou Glanc, která u nás koncem srpna pořádala velký koncert. V zámecké zahradě by se například mohl konat dvoudenní hudební festival. Zamýšlíme také připravit nové prohlídkové trasy, zajímavé expozice i komerční akce. Mezi ně se nepochybně zařadí velmi atraktivní výstava obrazů Josefa Lady, kterou budeme hostit v příštím roce.

Také bychom chtěli jednat o spoluorganizování finále mezinárodního beach – volejbalového turnaje, které by se mohlo konat ve večerních hodinách za umělého osvětlení v zámecké zahradě před kamerami České televize.

 

Jak to vypadá s obnovou chátrajícího čínského altánu a soch v zámeckém parku?
Zrovna tento týden jsme s místostarostou Jiřím Doleželem navštívili Národní památkový ústav v Brně. Tam jsme se dotkli problému soch. Načež nám památkáři předložili právní spis, že sochy údajně dávno patří městu, a ne památkovému ústavu, jak jsme si mysleli. Byli jsme z toho dost překvapení.

Rozešli jsme se nakonec s tím, že budeme spolupracovat při snaze získat mimořádné dotace. Kdo je majitelem památek, však ještě musíme vyjasnit, protože jedině ten může žádat o nějaké příspěvky. Proto se tím teď zabývá právník města.

 

Prozradíte čtenářům na závěr něco o sobě? Kolik je vám vlastně let?
Je mi čtyřiapadesát. Jsem ženatý, mám tři děti. V posledních letech jsem pracoval jako manažer a poradce pro různé firmy.