Mezi vilami Jihomoravského kraje, a to současně například se slavnou vilou Tugendhat v Brně – Černých Polích a Jurkovičovou vilou v Brně – Žabovřeskách, je prezentován Sedlmajerův obchodní a obytný dům v Rousínově na Sušilově náměstí z roku 1939 od architektů Václava Hilského a Rudolfa Jasenského. Z vyškovského okresu byla do publikace zařazena také bývalá cukrovarská Redlichova vila ve Slavkově u Brna a vila Přikrylových ve Vyškově poblíž vlakového nádraží.

Až do roku 1864 sahá historie nábytkářské výroby v Rousínově, která později přerostla v průmyslovou produkci. Tehdy tam založil Ambrož Sedlmajer (1839-1916) nejstarší stolařskou živnost. I když počátky tamější produkce nábytku se spojují se stolařskou živností Jana Osolsobě, založenou v roce 1866, patří zcela jistě obě tato jména k základním kamenům rousínovských nábytkářských závodů, proslulých v celém někdejším Československu.

V roce 1883 koupil Ambrož Sedlmajer přízemní měšťanský dům číslo popisné 19 na nynějším Sušilově náměstí a provozoval v něm stolařskou živnost. Jeho mladší syn Eduard se vyučil také stolařem a zavedený nábytkářský podnik s příslušnými nemovitostmi, výrobními dílnami a sklady převzal i s manželkou Štěpánkou ještě za otcova života v roce 1909. Po první světové válce se v Rousínově rozběhla sériová výroba nábytku a tamější továrny měly své vlastní obchody ve všech větších městech republiky, přes Brno a Prahu až po Bratislavu a Košice. Díky úspěchům na Pražských vzorkových veletrzích a zejména na Výstavě soudobé kultury v Brně v roce 1928 se pak přímo v Rousínově konaly každoročně výstavní trhy nábytku.

Příkladem propojení prezentace vlastního výrobního závodu a obchodu s moderním bydlením rodiny jeho majitele je obchodní a obytný dům, jehož stavebníkem byl již zmíněný Eduard Sedlmajer (1877-1948). Jednopatrová stavba s dvoutraktovým uličním křídlem a dvorním jednotraktem v levé části parcely vznikla na místě starého měšťanského domu číslo popisné 19.

V přízemí byla prostorná vzorkovna a obchod s velkými výkladci. V pravé části dispozice byl průjezd s hlavním vstupem z náměstí a příjezdem ze dvora. Z průjezdu i z obchodu byl přístup do předsíně, na kterou navazovala kancelář a hala s dřevěným schodištěm do obytného patra, kde byl čtyřpokojový byt s halou, kuchyní a pokojíkem pro služku. Největší obytný pokoj v levé části dispozice měl lodžii se zimní zahradou. Přísně geometricky i hmotově koncipované průčelí bylo obloženo keramickými obkladačkami v hnědé a temné bílé barvě a na atice byl firemní nápis: Nábytek Eduard Sedlmajer.

Stavbu navrhli v roce 1939 architekti Václav Hilský (1909-2001) a Rudolf Jasenský (1905-1945), oba v Praze působící rodáci z Valašska. Její realizace včetně demolice staršího domu proběhla za šest měsíců pod vedením stavitele Josefa Reicha z nedalekého Rousínovce (od vydání stavebního povolení 12.6. 1939 do kolaudace 21.12. 1939). Oproti návrhu bylo mírně korigováno členění okenních výplní a výkladců v průčelí a nosný pilíř čtvercového průřezu v prostoru komerčního přízemí byl proveden jako válcový. Keramický obklad průčelí byl nejen v přízemí, ale i v patře. V roce 1944 stavebníci dům ještě rozšířili o další

jednopatrovou stolařskou dílnu, vybudovanou ve dvorní části parcely.
Objekt navázal na sousední Sokolovnu s kinem, která vznikla v roce 1930 na místě starého pivovaru podle projektu architektů Josefa Škeříka z Prahy a jeho spolužáka Oldřicha Osolsobě, rousínovského rodáka. Po požáru v roce 1985 byla zbořena a na jejím místě vznikla v roce 2002 prodejna potravin. Světelný nápis Kino na objektu Sokolovny obě stavby opticky odděloval. Škeřík i Osolsobě byli zároveň autory domova důchodců (1930) a odborné pokračovací školy dřevařské (1931), později odborného učiliště UP závodů Rousínov. Architekt Jasenský udržoval s Eduardem Sedlmajerem ml. (1914-1977) i s Oldřichem Osolsobě přátelské kontakty a počátkem čtyřicátých let dokonce zahájil práce na regulačním plánu Rousínova, které přerušila jeho tragická smrt 3. května 1945 v Terezíně.

Tento úkol pak převzal Václav Hilský, který se však pro neshody s předsedou regulační komise Milošem Reichem již v roce 1946 veškerých prací vzdal. Úkolu se ujal architekt a rousínovský rodák Jaromír Ambrož. Miloš Reich se také zasloužil o ukončení provozu sousední Sokolovny, chlouby rousínovských sokolů.

Po Únoru 1948 bylo šest rousínovských stolařských závodů a živností nad padesát zaměstnanců znárodněno a vznikl kombinát, který byl začleněn do Spojených UP závodů Brno. V roce 1953 byl založen samostatný podnik UP závody Rousínov. Sedlmajerův dům se hned po roce 1948 stal majetkem UP závodů. V patře zůstal byt původních majitelů, kteří platili UP závodům nájem, a po roce 1979 zde vzniklo výpočetní středisko UP závodů. V přízemí měl kancelář ředitel závodu Rousínov a později tam byla podniková průzkumová prodejna. Po roce 1989 objekt restituovali potomci stavebníka.

V roce 1994 jej zakoupila společnost Mountfield a.s., která zde provozuje svou prodejnu a servis. V témže roce byly provedeny stavební úpravy, jež měly za následek zničení okna a balkonu se zimní zahradou v patře. Navzdory tomu se někdejší Sedlmajerův obytný dům s výrobním a obchodním provozem řadí svou vytříbenou proporční i materiálovou kompozicí a komorním měřítkem v rámci dané řadové zástavby k vynikajícím ukázkám pozdně funkcionalistické architektury. Patří rovněž k ojedinělým moravským realizacím levicově orientovaných architektů Hilského a Jasenského, kteří se zabývali především otázkami sociálního bydlení a návrhy „domů s nejmenšími byty“.

Od stejných architektů pochází také bývalá Dvořákova vila v Rousínově v ulici Čsl. armády 42/270, postavená v letech 1941-1942 a udržovaná v původním stavu. Stavební práce začaly v březnu 1941 těsně před vydáním vládního nařízení o zákazu novostaveb v Protektorátu.
Tyto a ostatní stavby tak vystoupily z letitého zapomenutí a jejich poznání obohatí kulturní historii dotyčného místa i celého kraje.

Václav Sedlmajer