Čtyřiadvacetiletá Světlana Senajová z Ivanovic na Hané studuje finance na Vysoké škole báňské v Ostravě. Díky studentským výměnným programům zcestovala kus světa. Žila ve dvou naprosto odlišných kulturách. Dálný severský Island a válkou zmítaný Afghánistán v ní zanechaly hluboký dojem. V současnosti studuje v anglickém Liverpoolu, do školy nastoupila před třemi dny.

Co vám umožnilo studovat v zahraničí?
Na vysoké škole jsem se zapojila do mezinárodní studentské organizace AIESEC. Ta má pobočky ve sto zemích světa, kde zprostředkovává studentům vyšších ročníků a čerstvým absolventům odbornou praxi.

 

Kam jste vyrazila na svou první stáž?
Díky organizaci jsem se dostala na Island. Jeden rok jsem tam pomáhala AIESEC vést. Dělala jsem něco jako personalistu. Na tu dobu jsem přerušila studium, ale potom jsem si zařídila další výuku. V rámci výměnného studentského programu jsem pokračovala ve studiu na tamní univerzitě.

 

Z jakých nabídek jste mohla vybírat? Proč zvítězil zrovna Island?
Island jsem si vybrala hlavně kvůli zkušenosti v oblasti lidských zdrojů. Samozřejmě mě také lákala země jako taková. Původně jsem chtěla do Estonska, ale tam vybrali jiného kandidáta.

 

Kde jste na Islandu žila?
Žila jsem v Reykjavíku, hlavním městě. Reykjavík je asi stotisícové město, takže mi po životě v Ostravě přišlo strašně malé. Má stále kouzlo typických islandských domků, ale jinak je poseto moderními obchody a nákupními centry v britském a americkém stylu.

 

Co vás tam zaujalo?
Především nádherná příroda. Pořád ještě platí, že se člověk může napít rovnou z řeky, tak je tam čistá voda. Island je turisticky velmi zajímavý. Moderní Reykjavík. Vodopády. Dravé bystřiny. Hory. Termální prameny. Přístaviště. Lidé jsou přátelští a velmi ochotní. Trvá však delší dobu, než si k nim člověk najde cestu a stanou se z vás opravdoví přátelé.

 

Co následovalo po ukončení studia na Islandu?
Vrátila jsem se na půl roku do Česka a pokračovala ve studiu čtvrtého ročníku. Jakmile jsem ho ukončila, využila jsem první příležitosti, abych zase vyrazila do světa. Tentokrát do Afghánistánu na dvouměsíční praxi.

 

Čím vás tato země lákala?
Afghánistán jsem si opět vybrala kvůli novým zkušenostem. Tentokrát jsem měla možnost získat praxi přímo v oboru, který studuji, ve financích. Důležitou roli hrála také kultura. Afghánistán, země ve střední Asii a s islámským náboženstvím, mi poskytl pohled do úplně odlišného světa.

 

Jakou práci jste v Afghánistánu dělala?
Pracovala jsem jako finanční poradce v počítačové firmě, která se snaží upravit počítačové aplikace tak, aby vyhovovaly afghánskému trhu. Musí být odolné proti výpadkům elektřiny a počítačovým virům, kterých je v této rozvojové zemi nespočet. Také překládá programy do lokálních jazyků. Pro takovou zátěž se ukázal jako nesmírně vhodný program Linux, který začíná být stále oblíbenější i v Čechách. Zaměstnancem firmy jsem zůstala dálkově i po návratu do Čech.

 

Jaký dojem ve vás Afghánistán zanechal?
Je to rozvojová země. Spousta nepořádku, budovy zničené válkou, smluvní ceny na trhu, velká nezaměstnanost. Na druhé straně obrovský kontrast – obchodní centra plná počítačů, luxusního evropského oblečení a také nejnovější elektroniky. S trochou nadsázky bych Afghánistán přirovnala k Evropě devatenáctého století s moderní technologií. Žila jsem v Kábulu, který mi přišel jako bezpečné město.

 

Jakou mají Afghánci mentalitu?
Jsou to úžasní, milí, přátelští lidé. Jestliže u nás platí Host do domu, Bůh do domu, u nich to platí snad na tři sta procent. Jsou nesmírně pohostinní. Zabili by svoji poslední slepici, jen aby vám dali najíst.

 

Jaké je v této muslimské zemi postavení žen?
Osobně jsem žádný problém neměla. Musela jsem se přizpůsobit, nosit šátek na hlavě a oblékat se tak, abych nenarušovala jejich tradice. Ale je pravda, že ženy si teprve teď začínají uvědomovat, jaké mají možnosti. Objevují se první firmičky vedené ženami. Jsou to spíše živnosti rukodělné, jako výroba koberců, náramků, kabelek. Ale začínají se objevovat i na vyšších postech. V naší firmě pracují dvě ženy.

 

Jak se ve světě domlouváte?
Světovým jazykem je dneska angličtina. Učila jsem se i němčinu, ale protože ji nepoužívám, už jsem ji pozapomněla. Za svého pobytu na Islandu jsem se naučila i trochu islandsky. Nejvíc jsem samozřejmě používala „Góðan daginn. Hvað segir þú? Ég tala ekki íslensku.“ Dobrý den. Jak se máte? Já nemluvím islandsky.

Do budoucna se musím a chci učit i další jazyky. Jelikož pracuji pro softwarovou afghánskou firmu, budu potřebovat perštinu. Asi tak nějak se jejich psaná arabština přepisuje do angličtiny „Salaam. Cho-tor hast-ed? Khub hast-am.“ Dobrý den. Jak se máte? Mám se dobře. A láká mě také španělština.

 

Po návratu z Afghánistánu jste se v Čechách ani neohřála. Kam jste spěchala dál?
V Čechách jsem se zdržela pouhé čtyři dny. Maminka si vzala v práci dovolenou, aby si mě aspoň trochu užila. Hned poté jsem odletěla do Liverpoolu v Anglii.

 

Jaký program vás v Anglii čeká?
V rámci výměnného studentského programu Sokrates/Erasmus jsem si zde zařídila další studium financí, marketingu a obchodu. Těším se, že si ještě více zlepším angličtinu. Získám nové zkušenosti a znalosti. Škola na západě je mnohem víc prakticky orientovaná než u nás. Studium potrvá čtyři měsíce a po návratu mi zkoušky uznají v české škole. Snad v květnu příštího roku budu zdárně inženýrka.

 

Jak se vám v Liverpoolu líbí?
Liverpool je pěkné přístavní město se spoustou architektonických památek a zelených parků. Přišlo mi až neuvěřitelné, kolik tu mají kostelů, snad v každé páté ulici jeden. Jsou tu typicky úzké domečky z červených cihel, po ulicích jezdí nové taxíky ve starém anglickém stylu, občas se tu najde i double-decker, ale ubývá jich. Liverpool letos slaví osm set let od svého založení, takže město žije oslavami, každý měsíc se pořádá nějaká akce. A samozřejmě je tu draho a člověk musí dobře počítat.

 

Do školy jste nastoupila teprve před třemi dny. Jak na vás zatím působí?
Nemohu zatím posoudit styl výuky. Jen co jsem slyšela, tak se výuka spíše zaměřuje na samostudium, studentovu kreativitu při řešení daných témat a tvorbu seminárních prací. Ze zaměstnanců a vyučujících mám zatím dobrý pocit. Jsou velmi ochotní a nápomocní při řešení problémů.

 

Jaký na vás Britové udělali první dojem?
Angličani mi zatím příjdou jako milí lidé, i když občas se tak asi chovají jen ze slušnosti. Liverpoolčané jsou samozřejmě velcí fanoušci fotbalu a také Beatles má v jejich srdcích místo. Přišlo mi také zajímavé, že hodně mužských chodí se svými dětmi ven, vozí kočárky po městě a pomáhají s nakupováním. U nás se to ještě moc nenosí.