Lákavá vůně vychází z vyškovské cukrárny Janský po celý rok. Před Vánocemi ovšem nabírá na obrátkách. A jakpak by ne, vždyť děvčata si dokonce prodlužují své směny, aby dobroty z jejich dílny byly co nejčerstvější.

„Už v listopadu sice přijímáme od zákazníků objednávky, cukroví ale pečeme až v prosinci. Nejhorší pro nás bude sobota a neděle před Štědrým dnem. Naštěstí se nám za ty tři roky ještě nestalo, že bychom museli i v tento svátek do práce,“ popisuje předvánoční shon ve výrobně mistrová Miroslava Červinková.

Nejvíc zabrat dává cukrářkám hlavně výroba špiček a brambůrek. „To je totiž druh, který musíme vzít hned několikrát do ruky, než se dostane na pult,“ objasňuje, ale přitom si nestěžuje. Satisfakcí je cukrářkám pro změnu zase výroba sladkých laskonek. Oblíbené cukroví je totiž hotové raz dva.

Zaměstnankyně mezi sebou před svátky ovšem vítají zkušenou výpomoc. Tou je pro ně Anna Vráblíková, která se věnovala cukrářství přes čtyřicet let. Před Vánoci nebo Velikonoci se jí proto zasteskne, a tak spojí příjemné s užitečným a je v cukrárně u Janských jako na koni.

„Zkrátka když je hodně práce, jdu děvčatům pomoct. Je tady fajn kolektiv a alespoň na chvíli zmizím z domu,“ vypráví důchodkyně. Podle ní nemají cukrářky ve srovnání s dřívější dobou víc nebo míň práce.

„Spíš dělají jinou práci. Dovozem z Belgie se k nám posledních deset let dostávají různé suroviny, ze kterých vyrábíme hlavně šlehačkové sladkosti. O ty klasické z lineckého těsta je ale pořád stejný zájem,“ tvrdí Vráblíková.

Věnečky, větrníky nebo tiramisu jsou zase starostí Věry Suchánkové. „Každá máme svou práci, které si musíme hledět. Sešly jsme se s kolegyněmi jako úplně nový kolektiv, takže jsme si na začátku všechno určily tak, abychom to stíhaly,“ vysvětluje Věra Suchánková. Ta zároveň upozorňuje, že ani zdražování některých surovin v poslední době na složení sladkostí podle původních receptů nic nemění.

Míchání krémů, zdobení nebo vykrajování však teď pro cukrářky v práci nekončí, i když s ním tráví celé dny a mohlo by je tak provázet i ve snech. „V práci pečeme za peníze pro zákazníky, doma zase pro rodinu. To by byla ostuda, kdyby cukrářka nepekla vlastní sladkosti na Vánoce,“ směje se Miroslava Červinková.