Svůj první peníz našel za pomoci detektoru jako třináctiletý kluk. „Měli jsme akci pionýru s vojáky v lulečském lese. Tehdy jsem našel první krejcárek. Vlastně šestikrejcar. Od té doby mince hledám a sbírám,“ říká Marjánek.

Zaměřuje se na mince z doby po roce 1918, ale prý nepohrdne ani krejcarem. Ve sbírce má i křížky na krk, staré křesadlo a další věci.
Sběrači často nacházejí i staré vojenské přezky, odznáčky, nábojnice. Marjánek se hledačství nevěnuje ve velkém, ani na tom nechce vydělat. Když se mu podaří najít něco vzácnějšího, spěchá s tím do muzea.

Velký nález objevil před několika dny. A stačilo jenom, aby vyšel tři sta metrů za svůj dům. Šel na procházku s tříletou dcerkou. Nedalo mu, aby s sebou nevzal detektor. I když ani nečekal, že by tak blízko u domu něco našel. „Když se detektor ozval, uviděl jsem, že ze země vyčnívá jakýsi kroužek. Myslel jsem, že nepůjde o nic zajímavého. Na povrchu totiž nacházím jen novodobé věci, většinou části zemědělských strojů, nanejvýš nějaký prstýnek. Staré věci bývají hlouběji pod zemí,“ vypráví hledač.

Nakonec vytáhl jakýsi zašlý plochý nástroj, který se zjevně dával na dřevěnou násadu. Zdálo se mu, že by mohlo jít o něco staršího, a tak pro jistotu zašel na poradu do vyškovského muzea. Archeoložka okamžitě odhalila, že jde o bronzové dlátko. A tak nástroj Muzeu Vyškovska věnoval.

„Znám spoustu lidí, kteří by ho obratem prodali. Kšeftují také s nalezenými mincemi. Já ale mince jenom třídím, ukládám do alba a věnuji se tomu jako koníčku. Neúčastním se ani burz nebo výstav. Nálezy rozhodně neprodávám,“ říká Marjánek.

A to ani přesto, že například za stříbrnou grešli s obrázkem krále Leopolda z roku 1678 by na aukci dostal možná i víc než pět stokorun. V dnešní době už rčení, že něco nestojí ani za zlámanou grešli, neplatí.

Hledač si stáhnul z internetu staré vojenské mapy a prochází místa, kde kdysi vedly cesty. Vrací se i tam, kde už něco našel, aby je ještě podrobněji prozkoumal. U Manerova už zná každou brázdu, míří i do nedalekých Vyškovských Vážan, Topolan, chystá se na Orlovicko a do dalších částí okresu.

Hledá ale jenom tam, kde nejsou vyznačená archeologická naleziště, aby se v žádném případě nedostal do křížku se zákonem. „Byli jsme na výletě v Koryčanech a u zříceniny hradu Cimburk. Jen jsem koukal, kolik tam bylo detektorářů. Tam nemají co dělat. Když jsem se jich na to zeptal, tak mi tvrdili, že prý s detektorem jenom chodí, ale nekopou,“ kroutí hlavou Marjánek. Pro něho není důležité najít něco drahého. Podstatný je pro něj kontakt s minulostí.