Brněnští meteorologové přišli na to, že období od loňského září do letošního srpna bylo na jižní Moravě nejteplejší za posledních sto let. Podle jejich šéfa Jaroslava Rožnovského je důvod k obavám. Probémy budou mít zemědělci, změní se příroda a už za pár let nebude dost vody.
Pro koho jste studii zpracovávali?
Jižní Morava je zemědělsky velice důležitá oblast republiky a naše specializované pracoviště podmínky pro rostliny průběžně sleduje. Tentokrát nás ale jihomoravská Agrární komora požádala, abychom naše výsledky dali do určité souvislosti.
Co studie ukázala?
Téměř všechny meteorologické stanice na jižní Moravě naměřily, že teplotně nad průměrem byly ve sledovaném období všechny měsíce. Když jsme údaje srovnali s minulostí, k našemu překvapení se ukázalo, že šlo o suverénně nejteplejších dvanáct po sobě jdoucích měsíců za posledních sto let.
Jaký to mělo vliv na zemědělství?
Z půdy se kvůli teplu vypařilo mnohem víc vody, než se do ní dostalo. Od dvacátého března například nespadla na mnoha místech ani kapka. Voda se mnohem více vypařovala i přes zimu, kdy se má půda naopak vodou zasytit. Zemědělci tedy zaseli do půdy, která neměla žádnou vláhu. Neúrody roku 2007 tak měly jádro již ve velice teplém podzimu a zimě 2006.
Co to pro zemědělce znamená do budoucna?
Musí se rozhodnout, jaké plodiny budou pěstovat. Jelikož neumíme předpovědět, jaké počasí bude na rok dopředu, zemědělci musí volit podle určité představy. Přitom ale musí počítat s tím, že může přijít extrémní rok s extrémními teplotami, nedostatkem srážek a podobně.
Zemědělec to má samozřejmě ještě těžší v tom, že volí plodiny podle toho, jaké má půdy. Pokud má těžké vlhké půdy, dopad extrémů počasí je daleko menší, než třeba na Znojemsku, kde jsou půdy písčité a suché už z podstaty.
Jaké může mít tak extrémní počasí dopady na jihomoravskou přírodu? Začne se v ní třeba dařit tropickým rostlinám?
Přestože jsou to výrazné změny, tak tropické rostliny se tu zatím určitě neusadí. V našich podmínkách se občas neustále vyskytují silné až arktické mrazy a na to nejsou takové druhy připraveny. U hmyzu jsou však již popsané případy, kdy se teplomilné druhy, které nemají problém přezimovat, na jižní Moravě uchytily. Potřebují teplo, a to tady dostávají.
To samé se může stát i u rostlin. Chráněné druhy budou vytláčeny změnou přírodních podmínek, bude tlak na to, aby se změnila skladba rostlinstva. Pro rostliny jsou však největším problémem denní změny teplot.
Jaké na ně mají vliv?
Tyto extrémy jsou pro rostliny mnohem škodlivější. Na jaře 2006 se změnila za den teplota mnohdy o více než deset nebo patnáct stupňů. Jeden den byla maxima patnáct stupňů a druhý den bylo pod nulou, tedy ledový den. Jsme v klimatické oblasti, která je typická střídáním velice teplého vzduchu od jihozápadu a studeného arktického vzduchu od severovýchodu.
Krásný příklad je třeba častý jarní vpád chladného vzduchu v období květu meruněk a jiných teplomilných dřevin. Po takovém ochlazení pak mají sadaři v uvozovkách sklizeno na celý rok dopředu.
Potvrzují podle vás výsledky vaší studie globální oteplování?
Naše studie zapadá do výsledků, které hovoří o tom, že se mění klima a zvyšují se teploty. Jednoznačně to zapadá do trendu oteplování. K tomu je však třeba dodat, že sledovaných dvanáct měsíců bylo mimořádných a nepředpokládám, že by dalších dvanáct měsíců bylo opět teplejších.
Myslíte si, že za globální oteplování mohou lidé?
Oteplování je výsledek zesílení skleníkového jevu. A je prokázáno, že člověk skleníkový jev zesiluje. Záměrně říkám zesiluje, protože skleníkový jev je přirozenou vlastností atmosféry. Ovšem tím, že do atmosféry skleníkové plyny přidáváme, je logické, že to má na ni nějaký dopad.
Proto tvrdím, že se člověk na těchto procesech samozřejmě podílí. Skupina lidí, kteří tvrdí opak, jsou jen torzo. Otázka není, zda člověk ovlivňuje globální oteplování, ale do jaké míry.
Předpokládám tedy, že s nedávným udělením Nobelovy ceny bývalému viceprezidentovi Spojených států Alu Goreovi souhlasíte.
Je logické, že skupina kolem Al Gorea tlačí a nadsazuje. Stejně tak ale ten problém skupina jeho odpůrců podhodnocuje. Občas musíte něco nadsadit, abyste byl trochu vidět. Já si o tom mohu myslet své, ale jsem přesvědčen, že Nobelova cena pro Al Gorea nebyl špatný krok. Pod značkou globálního oteplování totiž neseme další obrovský problém. Problém nedostatku vody. A k tomu máme blízko i u nás.
Jak akutní je podle vás problém s nedostatkem vody pro Českou republiku?
Když teď bude o dva stupně více, bude to v mnoha ohledech třeba i plus. Do naší země ale voda přichází jen ve srážkách jako déšť. Jestliže se tato voda odpaří, nebude k dispozici a bude problém. Vláhová bilance, tedy poměr toho, co se do půdy dostane, a toho, co se vypaří, mluví za sebe.
V závěru dubna chybělo například na Znojemsku, Břeclavsku nebo v části Brna-venkova přes sto milimetrů vody na metr čtvereční. Ke konci července chybělo už přes dvě stě milimetrů, někde i více. To znamená, že by každý metr čtvereční půdy potřeboval dozásobit dvě stě litry vody.
Za jak dlouho může být nedostatek vody skutečností?
Pokud se nebude nic dělat, je otázka dvaceti, třiceti let, kdy u nás kvůli extrémním stavům počasí nebude voda. Studií, kterou jsme udělali, jsme právě na takové věci chtěli upozornit. Vody bude stále méně a my si musíme uvědomit, že srážky je potřeba zadržet. Zatím se o tom jen hodně mluví, ale nic se nedělá. Bohužel tomu stojí v cestě ekonomické zájmy.
Co by se tedy mělo dělat?
Už v roce 2003 fungovalo centrální zásobování obyvatelstva vodou jen díky nádržím. Rozumnou výstavbu nádrží tedy pochopitelně podporuji. Na udržení vody v krajině je ale více způsobů. Hlavně se musí začít něco dělat, protože vodu chtějí lidé, chce ji průmysl i zemědělci. A zemědělci ji chtějí bezplatně. I oni by proto měli hospodařit podle toho, kolik krajina dává, a ne jen podle toho, co jim přinese největší zisk za co nejmenší náklady.