„Jsou to lidé, kteří chtějí pracovat v armádě, vybrali si to jako své povolání. Přijdou k nám a tři měsíce, které jsou současně zkušební dobou, prodělávají základní výcvik. Pokud V tomto základním výcviku uspějí, budou v armádě sloužit dál. Vojáky z povolání se však nicméně stávají již dnem nástupu k nám,“ popisuje u vstupní brány kasáren mluvčí Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově Pavel Kočvara.

Rekruti se zatím už ve dvoustupu postupně přemisťují na jednotlivá stanoviště. Prezence, fasování výstroje, ubytování, kontrolní lékařské vyšetření. Mezi osmahlými mužskými tvářemi přitom nechybí ani ženy.„Už když jsem byla na gymnáziu, chtěla jsem jít na vysokou vojenskou školu. Protože jsem ale hrála házenou a chtěla zůstat v Ostravě, nakonec jsem šla na Báňskou univerzitu. Po výšce jsem na rok odjela do Ameriky a když jsem přijela, rozhodla jsme se, že zkusím zajít na rekrutační středisko v Olomouci. Udělala jsem všechny testy a jsem tady,“ líčí svou cestu Vladimíra Hájková z Orlové.

A proč jí láká zrovna práce v armádě? „Vybrala jsem si ji proto, že mám ráda sport a tady u armády musí být člověk trošku fyzicky zdatný. Tyto tři měsíce budou podle mě hodně náročné na fyzičku i na psychiku. Když ale člověk tuto dobu vydrží, potom už to bude normálně jeho zaměstnání,“ uvažuje šestadvacetiletá žena.

Krok do neznáma včera udělal také stejně starý Tomáš Strašil. „Vůbec nemám tušení, co mě čeká. Jsem tu proto, že chci zažít něco nového a dostat se hlavně do armády. Ta mě láká především kvůli penězům,“ vysvětluje zatím v civilu mladý muž pocházející z Havlíčkova Brodu.

O pár metrů dál už jeho kolegové za neustálých pokynů vyměnili rifle a trička za vojenskou výstroj. „Věděl jsem zhruba, do čeho jdu, takže jsem s tím smířený. Změna to sice je, ale vybrali jsme si to dobrovolně. Já sám bych měl být řidič těžké techniky, měl bych jít k těžké rotě do Prostějova,“ říká při převlékání třicetiletý Pavel Dvořák z Prostějova.

Ve své nové roli přitom nováčci nejsou rozhodně sami. „Jsou v podstatě ve stejné pozici jako já, protože pondělí je první den, kdy velím výcvikové základně,“ vysvětluje nový velitel Jozef Michl.

První týden bude podle něj vyhrazený na to, aby rekruti zvládli své povinností a adaptovali se na vojenské prostředí. „Na začátek jim chceme dát informace o tom, jakým způsobem je výcvik nastartovaný, kolik má fází, jaké zkoušky je v průběhu těchto třech měsíců čekají. Zkrátka o všem, co musí a co naopak nesmí,“ shrnuje velitel.

K cestě za profesionálním vojákem z povolání je poté nemine taktická ani střelecká příprava. Už ode dnešního rána je však navíc čeká jedna úplná novinka. „Lidé, kteří budou mít tohoto náročného výcviku plné zuby, mohou přijít ke zvonu, zazvonit, a dát najevo, že končí, že je to nad jejich síly, nad jejich fyzické a psychické možnosti. Já sám přitom doufám, že zvon, který bude umístěn u jejich ubytovacích prostorů, za tyto tři měsíce ani jednou neuslyším,“ dodává Michl.