Všude se rozléhá hlučné ptačí švitoření, pískání a skřehotání. Široko daleko se rozlétávají slupky od slunečnicových semínek a písek. V krmítkách je sezonní i jižní ovoce. Rozléhá se pleskot křídel. Před očima se míhá žlutě, červeně, modře, zeleně zbarvené peří. Chovatel jakoby měl voliéry plné létajících drahokamů.

Mlčuch se specializuje na chov australských papoušků. Těm prý chladné počasí nevadí. „V Austrálii je ve dne horko, ale v noci zima. Proto je chovám i přes zimní období venku. Jenom je třeba ve voliéře zajistit závětří. Vždyť průvan nesnáší ani člověk,“ směje se odborník, který se exotickému ptactvu věnuje už přes dvacet let.

Nejvíc si oblíbil papoušky střední velikosti, a to rosely. Nejraději má ptáčka, který sice nejvíc hýří barvami, ale přitom patří k těm nejobyčejnějším: roselu pestrou. „Pětibarevná pestrá rosela je původní druh. Dnes patří k nejlacinějším. Podle mého názoru ale k nejpěknějším. Z ní vznikly různobarevné mutace,“ vysvětlil Mlčuch.

Rosel si chovatelé cení pro jejich odolnost a nenáročný chov, proto si je často pořizují začátečníci. Odchovat ale úspěšně mláďata není jenom tak. Někteří partneři si totiž navzájem nesednou. „Snažím se sestavit chovný pár velice pečlivě. Ale rosely jsou vybíravé. Každý si s každým nepasuje. Pokud si ale dají říct, pak už s odchovem mláďat není problém,“ tvrdí odborník.

Svou partnerku si pak sameček žárlivě hlídá. Případného protivníka by dokázal i zabít. V době toku se vůbec rosely chovají hodně agresivně. Je proto lepší mít každý pár samostatně.

Mlčuch má doma osm voliér. „Rosely jsou vynikající letečtí nomádi. Pro jejich chov ale naprosto dostačuje voliéra o metrové šířce, dvoumetrové výšce a tří až pětimetrové délce. Není ale pravda, že čím větší klec, tím lépe. Pokud by měl papoušek příliš velkou možnost rozletu, mohl by se třeba v případě leknutí zranit,“ varuje. Pokud připraví chovatel dobré podmínky, může se z rosely těšit až třicet let.

Mlčuchovy oblíbené rosely doplňují velcí papoušci barnardi a nechybějí ani drobné známé andulky všech možných barev. Dřív měl chovatel i chocholatého papouška kakadu, ale ten musel pryč. Byl totiž příliš hlučný. „Kakadu je křikloun. Když zakřičí, tak se to nese čtyři kilometry daleko. Musím brát ohled na sousedy. Věřím, že ostatní papoušci, které chovám, jim nevadí,“ doufá Mlčuch.

Se svým chovem se rád pochlubí na výstavách. Protože ale ptáci odchyt a stěhování špatně snášejí, v poslední době nezajíždí na specializované výstavy exotických druhů. Raději zpestřuje nejrůznější chovatelské výstavy na Vyškovsku. Hlavně, aby potěšil děti.