Význam sadů je mnohem širší. Sady se zásadním způsobem podílejí na obrazu naší kulturní krajiny. Váže se na ně celá řada ohrožených druhů ptáků, hmyzu a rostlin. Jejich malebnost, klid a sezonní proměnlivost oceňují lidé napříč generacemi - ať už zde člověk tráví svůj čas prací, hrou nebo loudavou procházkou. Z pohledu dnešního uspěchaného života v nich lze nalézt to, co sociologická literatura popisuje jako ekologický luxus.

Skutečně tedy sadům odzvonilo? Při bližším pohledu do reality dnešní vesnice lze nalézt zárodek trendu, který při hlubším sociologickém pohledu může vypadat pro budoucnost sadů nadějně. Jedná se o mladé venkovské rodiny, které současný dominantní konzumní životní styl přestal oslovovat. Ač jde o vzdělané mladé muže a ženy, netráví odpoledne a víkendy v městských zábavních centrech a na zahraničních zájezdech, místo toho směřují svoji energii do péče o sad nebo zahradu. Tyto rodiny se navzdory vtíravé reklamě neobklopují fůrou materiálních statků, důležitý je pro ně pobyt s dětmi v přírodě, společné pěstování zdravého ovoce a zeleniny. Byť se dosud nejedná o masovou záležitost, šíření zmíněného nového životního stylu je zřejmé.

Pro příklady nemusíme daleko. Jedním z nich nám může být Martina Tichá se svou rodinou. Na počátku letošního roku koupili v Drnovicích starý sad a začali s jeho zušlechťováním. „Pro děti je to ráj. Mají tady volnost, kterou kolem našeho domu u frekventované silnice v centru obce nemůžou zažít,“ říká matka dvou malých dětí. Tiší právě sklízejí svoji první úrodu - jablka, hrušky, ořechy. „Jejich skvělá chuť se s tou supermarketovou vůbec nedá srovnat,“ dodává paní Tichá.

Další mladý pár, který v Drnovicích v letošním roce koupil rozlehlou zpustlou zahradu s ovocným stromy, jsou manželé Bednářovi. Rodiče tří malých dětí mají svoji jasnou vizi. „Rád bych na části pozemku vysadil vinohrad,“ svěřuje se Jiří Bednář. Jeho úvahy mají širší krajinně-ekologický rozměr: „Pěstování vinné révy kdysi k Drnovicím patřilo, říká se tady Na Vinohradech. Proč tedy tomuto místu nenavrátit jeho původní význam?“

Posledním navštíveným nadšeným sadařem je o dekádu starší drnovický rodák Vít Kopecký. V roce 2001 koupil i on na drnovických „Vinohradech“ pozemek, na kterém založil nový sad. Kromě několika málo exotičtějších dřevin - mandloní a nektarinek - pěstuje především celou řadu druhů švestek. Jejich obliba je v Drnovicích už kvůli místní Bastlově palírně zřejmá. Pan Kopecký je však nadšeným milovníkem sušeného ovoce. Léty ověřil, která odrůda se lépe hodí k tomu kterému využití. „Tyhle kadlátky jsou nejlepší na sušení,“ podává mi hrdě svůj vzorek. Musím uznat, že je skutečným odborníkem - výtečné domácí křížaly a k tomu ve kvalitě BIO! Radost ze sadaření v povznášejícím prostředí ovocných stromů kazí panu Kopeckému pouze skutečnost, že v těsném sousedství jeho pozemku plánují developeři za vstřícného postoje obce vybudovat několik desítek rezidenčních vil.

Pavel Klvač