Dříve automechanik, nyní umělec, jehož tvorbu mohli shlédnout obdivovatelé krásných děl v řadě měst. To je Zdeněk Pazourek z Nevojic. Od čtvrtku vystavuje také v Muzeu Vyškovska.

„Malování jsem se věnoval už v mládí, ale více jsem se mu začal věnovat až pod vlivem mého dlouholetého kamaráda Miloslava Vysloužila. Díky němu jsem dokonce vstoupil do Svazu výtvarných umělců Moravy a Slezska,“ vzpomíná Pazourek. Přitom podle jeho slov se členem svazu nemůže stát každý. To, že jej komise přijala za člena, považuje za své velké ocenění.

Kamarád mu kromě důležité motivace poskytuje také řadu cenných zkušeností a odbornou literaturu. „Bydlíme blízko sebe a vídáme se tak dvakrát denně. Dneska už nevydáme obrázek či výrobek jeden bez druhého. Řekli jsme si, že si budeme navzájem vytýkat chyby. Je to k dobru naší tvorby,“ myslí si amatérský tvůrce.

Vysloužil sám dnes oceňuje Pazourkovu tvorbu. „Zdeněk prošel od realismu k expresionismu. Dává do toho hodně svých emocí. Já se věnuji více realismu. Ke všemu jeho tvorba je charakteristická dynamikou. Já dělám obraz měsíc dva, on říká, že obraz se nedá dělat pomalu,“ uvádí Vysloužil. Nemyslí si ale, že by rychlost při práci byla na úkor kvality Pazourkova díla.

Podle něj ve svém vývoji Pazourek udělal pokrok. „Na to, že je mu padesát let, je opravdu dobrý,“ myslí si Pazourkův kamarád.

Jeho nejčastější náměty jsou krajiny. „Příroda v okolí Nevojic či Ždánický les mi poskytují spoustu nádherných zákoutí, která rád maluji,“ vyznává se Pazourek. Při své tvorbě se nesnaží pouze zachytit věci, jaké jsou. „Snažím se vystihnout také náladu, kterou na mě působí,“ říká umělec.

Podle svých slov nemá ale rád, když se nějaké technice věnuje dlouho. „Nechci dělat stále jen jednu věc. To by mě přestalo bavit. Přestože jsem především krajinář, rád se pustím do malování postav,“ přiznává Pazourek.

Umělecká tvorba má pro něj totiž také další rozměr. „Při malování se odreagovávám od normálního životního stresu,“ říká. Umělec se věnuje také dřevořezbě. „Kvůli zdravotním problémům se jí ale nemůžu věnovat naplno. Proto se dnes zaměřuji spíše na malování štětcem či špachtlí. Ale i znalci umění mi říkají, ať maluji,“ říká.

Podle jeho slov odborníci oceňují především jeho malby, laická veřejnost dřevořezby. On sám za svá největší díla považuje například obraz s názvem Ždánický les či Modré zátiší. Často čerpá inspiraci ve svém kraji. Jeho trvalým námětem jsou různé pohledy na Nevojice či Ždánický les. Vydává se také na Pálavu či Vysočinu.

Dnes může díky svým zkušenostem sám učit druhé. Jedním z jeho žáků je jeho mladší dcera. „Iva začíná malovat. Asi nebude provozovat malířství profesionálně, ale spíše amatérsky jako já,“ myslí si Pazourek.