Jako člen klubu sběratelů kuriozit se proto může pyšnit hned třetí největší oficiální sbírkou zapalovačů v republice. Se sbíráním přitom začal už v dětství.

Ač je sám kuřák, s jeho první cigaretou to vůbec nesouviselo. „Zapalovače sbírám zhruba od svých osmi let. Dostalo se mi tehdy do rukou čtyři pět kousků a zalíbily se mi natolik, že jsem je začal střádat,“ vzpomíná Lukáš Skřivánek.

Nejdříve se k němu dostávaly spíš ty obyčejné. „Potom jsem začal od známých či příbuzných dostávat i starší kousky. Ten vůbec nejstarší pochází asi tak z roku devatenáct set třicet. Od koho přesně jsem jej ale získal, to už si nepamatuji. Chtěl jsem si dělat záznamy, bohužel už je toho ale moc,“ říká sběratel. Jeho poklady mu totiž v tuto chvíli zabírají čtyři plné skříně. „Navíc jich mám ještě asi tři krabice, opravdu už je není kam dávat,“ přiznává Skřivánek.

Novými kousky ale určitě nepohrdne. „Správně se říká, že sběratel by exempláře neměl kupovat. Já ale toto pravidlo porušuji, koupím si třeba pět různobarevných zapalovačů s logem firmy, protože třeba vím, že už se na to místo nikdy nedostanu,“ pokračuje muž, který se živí jako kuchař. Jeho srdci nejbližší je přitom hned první sběratelský úlovek. „Je modrý a kulatý, a i když už je trochu zašedlý a opálený, pořád si ho pamatuji,“ dodává Skřivánek.

Pod stromečkem či k narozeninám tak už jiné dárky ani neočekává. Ve své rodině má pro svou vášeň totiž stoprocentní podporu. „Taťka sbírá pohlednice, má jich asi sedm tisíc. Já sám jsem dřív sbíral plechovky, klíče a všechno možné. Teď už jsem zůstal čistě jen u zapalovačů,“ doplňuje sběratel.

Nové kousky ale podle jeho slov nyní přibývají jen pomalu. „V Rousínově i okolí už o mě lidé vědí, ale kolikrát se mi stane, že mi třeba známí donesou obyčejné zapalovače, které už mám. Ty starší, benziňáky, zase málokdo chce dávat z ruky, ale občas se na mě štěstí přece jen usměje,“ vysvětluje Skřivánek.

Ve sbírce má navíc i zapalovače s ciziny. „Poštěstilo se mi, že mám z každé evropské země jeden zapalovač. Můj zaměstnavatel mi jej dovezl také z Indie. Byl i v Africe, tam ale žádný nemohl sehnat, zapalovače tam bohužel nemají,“ kroutí hlavou sběratel. Jeho cíl je přitom jasný. „Zapalovačů chci mít co nejvíc a chci je sbírat, dokud to půjde. Klidně bych jich chtěl mít i přes deset tisíc,“ zasní se Skřivánek.

Na rekord si však přitom troufá i v jiné oblasti. „Chtěl jsem zkusit, jak dlouho bych vydržel házet v kuse šipky. Rád si je zahraju a myslím, že více než den bych to určitě vydržel,“ odhaduje muž.

Náhodné není ani to, že se jeho koníčky váží právě k hospodské atmosféře. „Není se ani čemu divit, že k tomu mám blízko, vždyť hned vedle jedné hospody bydlím,“ usmívá se Skřivánek.