Díky svému zájmu o regionální historii už dokázal Kudlička odhalit mnohé zajímavosti. Vyhledává v archivech, poslouchá vyprávění pamětníků, pročítá korespondenci z pozůstalostí. Často ho zaujme jen maličkost, jako dávná kratičká vzpomínka, malovaný hrneček, starý střípek, starobylá pověst. Postupně odkryje dramatické příběhy a lidské osudy.

Kudlička v současné době pátrá po zaniklé obci Šebořice mezi Moravskými Málkovicemi a Švábenicemi. Spolu s uznávaným archeologem Mojmírem Režným shánějí nejrůznější podklady a předměty, které by její existenci dokazovali. Přestože už našli zajímavé archeologické nálezy, nechtějí dělat předčasné závěry. „Výsledky bádání zveřejníme později. Počítáme s tím, že v příštím roce vydáme brožuru,“ plánuje Kudlička.

Zatím tedy musí stačit starobylá pověst o lidech z Šebořic, kteří chodívali pro vodu do lesní studánky. „Jednou v létě, když lidé pracovali na poli, se studánka po bouři rozvodnila a začala zaplavovat vesnici. Jedna stařenka ji chtěla ucpat duchnou, ale voda je pohltila. Když se Šebořičtí vrátili z pole domů, našli dědinku zaplavenou a stavení voda strhla až do údolí k Švábenicím. Od těch dob se studánce říká Duchnová,“ vypráví Kudlička. Dodává, že studánka je dodnes oblíbeným výletním místem lidí z okolních obcí.

Kudlička se narodil v Uhřicích měsíc po válce. „Maminka mi vyprávěla, že když přišel první rudoarmejec do vesnice, tak pravil: „Smatri, mamka, ruskije prišli!“ Po letech jsem se rozhodl vypátrat, kam vedly další kroky tohoto vojáka,“ říká.

Podle Kudličky dorazila vojska po osvobození Uhřic, které se obešlo bez obětí, do Nových Hvězdlic. Potom střelecká divize zaútočila na nepřátelské opěrné body v prostoru zvaném Na Sobánku u Zdravé Vody.

Když je Rudá armáda zlikvidovala, pokračovala v postupu směrem na Orlovice a Švábenice. Čelní jednotky obsadily okraj lesa nad Moravskými Málkovicemi a odtud zahájily postup proti fašistům ve Švábenicích. Krátce po půlnoci 30. dubna 1945 obsadili rudoarmejci jihozápadní okraj Švábenic. Nad ránem byla obec v rukou osvoboditelů. „Neznali jsme jména ani počty padlých vojáků. Po dlouhém úsilí se mi je podařilo vypátrat. Dnes jsou jejich jména vytesána do desky švábenického památníku,“ dodal Kudlička.

Při návštěvě sousedky Růženy Hludečkové ho zase zaujal hrníček s americkým nápisem, ale obrázkem velmi připomínajícím švábenický kostel. „Sousedka mi řekla, že ho přivezl v roce devatenáct set čtrnáct ze svého misijního pobytu v malém texaském městečku Moulton její strýček, páter Josef Hudeček,“ vypráví Kudlička.

Podrobnosti ale sousedka neznala. Kudlička zjistil, že v Moultonu žila velká skupina českých a německých osídlenců. Hudeček zorganizoval sbírku na nový dřevěný kostel. Nechal ho vystavět podle vzoru kostela ze své rodné vesničky. „Díky americkému velvyslanectví se mi podařilo získat současnou adresu. Dopisu se na tamním městském úřadu ujala Sidonie Mayer, jejíž rodiče rovněž pocházeli z Čech. Dokonce sama ještě umí česky. Poslala mi řadu dokumentů o Hudečkově pobytu,“ říká Kudlička.

Když Američanka projevila zájem navštívit zemi svých předků, Kudlička jí její sen splnil. Projezdili republiku, zpívali národní písničky, jedli moravská jídla, hlavně česnečku, kterou jí kdysi vařívala maminka v Texasu.