Loveckých akcí se tak účastní už přes dva roky. Od začátku letošního roku jsou i adeptkami. „Projdeme kurzem a až budeme mít lovecký lístek, uděláme si i zbrojní průkaz,“ těší se Synková.

Zatímco Sadílková střílí ráda, ale spíš jenom na střelnici, Synkovou láká i čekaná na posedu. „Je to pěkný zážitek. Už jsem si s partnerem čekanou vyzkoušela. Když je pěkná noc, tak si ji člověk vychutná,“ tvrdí Synková. Její tajemný úsměv ale dává tušit, že na čekané měli s přítelem možná úplně jinou práci než číhat na zvěř.

Synková cvičí k lovu i svého jezevčíka. „Má za sebou nornické zkoušky a na podzim bude dělat lesní a barvářské zkoušky,“ říká budoucí nimrodka.
Obě ženy mají jasný názor na hojně diskutovanou otázku, zda při tréninku má pes s liškou přijít do kontaktu. „Určitě je lepší přímý kontakt. Když se potom dostane pes v přírodě k lišce a neví, jak se zachovat, může zbytečně přijít i o život. Lepší je, když si to vyzkouší pod dozorem. Pokud je tam někdo, kdo lišku včas odchytí, aby si se psem neublížili, tak to považujeme za správnou věc,“ myslí si Synková.

Dámy počítají i s tím, že se budou starat o les. „Brzy na jaře jsme sčítaly zvěř, pomáhaly jsme při organizaci myslivecké výstavy v Bučovicích, pak jsme uklízely a dezinfikovaly krmelce, v zimě se těšíme na přikrmování,“ vypočítala některé práce Sadílková. Obě ženy mrzí, že myslivost pomalu ztrácí na tradici. „Dozvěděly jsme se, že letos je jenom šestnáct adeptů, z toho čtyři ženy. Bývalo i období, kdy zájemců bylo pětačtyřicet. V poslední době se pohybuje kolem dvaceti ,“ dodala Sadílková.