Každý týden přímo chrlí na čtenáře se svými kolegyněmi pestrou nabídku nejrůznějších seminářů a besed. Nemá knihovnické vzdělání, ale právě díky knihám se naučila pracovat na počítači, což jí dopomohlo k dnešnímu povolání. Správná zaměstnankyně knihovny musí umět knihu také doporučit. U knihovnice Zdeňky Adlerové to ale není problém. Když má čas a chuť, přečte za čtrnáct dní třeba i sedm knížek. Přesto se jí občas stane, že se nedostane přes desátou stránku.

Jak dlouho se knihovnictví věnujete?
Ve vyškovské knihovně jsem šest let. Začala jsem pracovat v malé vesnické knihovně. Tam jsem se s prací blíž seznámila, protože profesí knihovnice nejsem. Ale život mě zavedl k tomu, co mám ráda, to jsou knížky a počítače. Začala jsem normálně v provozu, půjčovala jsem, nebo zakládala knížky. A už tehdy bylo jasné, že budova knihovny má obrovský potenciál.

To by byl hřích ji naplno nevyužít.
Přesně. Budova měla velký společenský sál, malý experimentální sál, dětské oddělení a řadu dalších obrovských prostor, tak byla škoda jich nevyužít. Tehdy se navíc mluvilo o zcela nové cestě knihoven, které měly přestat být jen výpůjčními místy. Namísto polic s knihami se měly stát komunitními centry, což se, myslím, té naší daří. Má poskytovat nejen literární, čtenářské nebo studijní programy, ale zároveň vzdělávací a kulturní.

Co obnáší pracovní den knihovnice a den pracovnice public relations?
Hodně záleží na období. Pro knihovníky jsou některé měsíce klidnější. U března je to naopak. I díky tomu, že probíhá měsíc čtenářů, je tradičně akcí mnohem víc než průběhem roku. Sama organizuji nejrůznější aktivity a podílím na jejich průběhu. Vedu s kolegou internetovou školičku pro důchodce nebo dělám kurzy trénování paměti. Dopisuji si s potencionálními spolupracovníky, hosty našich pořadů. Domlouvám nejrůznější termíny, vytvářím plakáty a poutače na naše akce.

Mluvila jste o hostech. Kterého z paměti jen tak nevymažete?
Ráda si vybavím nedávný projekt, který jsme dělali s vyškovským gymnáziem. To se věnovalo sledu nejrůznějších akcí zaměřených na výročí 17. listopadu. A součástí těch vzpomínkových programů byl Milan Uhde, ten byl nezapomenutelný. Málokterý host dokáže návštěvníky zaujmout jako on. Odcházeli jen ti, kteří opravdu museli. Velkému zájmu se těší i přednášky vyškovského starosty Petra Hájka a jeho povídání o vesmíru.

Kde bere vyškovská knihovna nápady, čím nebo kým se inspirujete?
Jednak jezdím po různých vzdělávacích seminářích, kde se knihovníci setkávají a vyměňují si své zkušenosti. Druhou velkou studnicí je internet. Spolupracujeme s různými knihovnami, posíláme si programy, kontakty na lektory. Je to všechno o komunikaci, ale zároveň i tak trochu detektivní práce. Neustále něco vyhledávám, po něčem pátrám.

Pořádáte i řadu neknihovnických akcí. Můžete je přiblížit?
Určitě narážíte hlavně na sbírku uzávěrů PET lahví. Ta se nesmírně povedla. Za výnos prodeje pro zpracovatelskou firmu jsme pak nakupovali audioknihy. Ani jsme netušili, jak obrovský úspěch s tím zaznamenáme. Opravdu jsme byli zavaleni pytli vršků, lidé je vozili z celého Jihomoravského kraje. Dokonce i z Olomouce.

Kolik knih a čtenářů vyškovská knihovna má?
Dosahujeme počtu sto patnácti tisíc knih. Nakupujeme ale stále nové. Počet čtenářů se v minulém roce blížil šesti tisícům.

Co Vyškované nejvíc čtou, mění se trend oblíbených knih?
U střední a starší generace je to pořád stejné. Čtou detektivky, romány, životopisy nebo válečnou literaturu. Velké změny naopak proběhly u mladší generace. Všechno samozřejmě odstartoval Harry Potter, ale to už je dost stará záležitost. Před řekněme deseti lety rozhýbal trend fantasy literatury. Tenkrát přitáhl do knihoven ty nejmladší čtenáře. Dnes je takovou tažnou silou bestseller Stephenie Meyerové Stmívání, který zase uchvátil tu dospívající generaci. Ta se velmi těžko dostává ke knize. Naopak ubývá čtenářů sci-fi literatury, zvláště jejího podžánru hard sci-fi. Mladší vyhledávají právě fantasy. Upíři v současnosti jednoznačně vedou.

Tomu asi hodně pomáhají filmové adaptace…
Přesně tak. Pro Meyerovou si do knihovny začaly zvláště dívky chodit až posléze, co se kniha dočkala filmového zpracování.

Ne každý film se ale dokáže vyrovnat knize…
To je strašně individuální. Mně se moc líbí filmové zpracování Saturnina. Někdy se podaří kvalitně převést i knihy od Stephena Kinga. Třeba jeho Zelená míle je výtečná. Naopak silně mě zklamal jeho Běžící muž. S knihou se nedá porovnat. Filmové zpracování obsáhlé knihy Dana Browna Šifra mistra Leonarda také leccos ztratilo na svém lesku. Půldruhé hodiny dlouhému filmu chybí tajemno a nemůže mít takový spád jako kniha.

Je skutečně pravda, že střední generace čtení zrovna dvakrát nedá?
Čte určitě méně než ta starší. Čtyřicátníci jsou nejvíc vytížení. Mají děti, pomalu se už třeba musí starat o svoje rodiče, navíc jsou na vrcholu své kariéry, věnují se hodně práci. Nejvíc stále čtou menší děti a důchodci. My máme momentálně za úkol starat se o dospívající, protože jakmile starší generace odejde, hrozí, že knihovny budou prázdné. Snažíme se děti dostat od počítačů. V knihovnách se tak konají akce, které s knihou zdánlivě nemají nic společného, ale snaží se děti seznámit i s dalšími oblastmi zájmu.

Jakou roli v návratu ke knize hrají rodiče?
Snaha vést dítě ke knize by měla vycházet zejména od nich. Ti to bohužel dneska nedělají. Pak nastupuje škola a ta to nedělá už vůbec. Máme bohužel konkrétní zkušenosti, kdy paní učitelce stačí, když dítě namísto čtenářského deníku přinese list papíru vytištěného z internetu. Včetně toho řádku, z které stránky je list vytištěný. A pak nastupuje knihovna. Jenomže v rodině dítě je, do školy jít musí, ale jakým způsobem ho dostaneme do knihovny? Oslovujeme proto mládež a přesvědčujeme ji, že ve Vyškově nějaká knihovna vůbec je a že se v ní pro ně může konat něco atraktivního.

Prozradíte na závěr své nejoblíbenější autory?
Jak už jsem si posteskla nad hard sci-fi, tak asi její autory mám nejraději. Takže v první řadě je to Arthur C. Clarke. V pozdějším věku jsem objevila Roberta Fulghuma a jeho povídky ze života. Když je čtete, tak zjistíte, že v tom nejste sami. Určitě bych doporučila jeho nepříliš známé Třetí přání. Z těch ženských autorek mi stejně jako řadě čtenářů přirostla k srdci Betty MacDonaldová.