Astronom: Balit holky na pozorování hvězd jsem neuměl

Rád by se dál věnoval své práci ve vyškovské hvězdárně, na komunální politiku nicméně i nadále pomýšlí. Mimo jiné se věnuje horské turistice nebo fotografování, na jaře navíc očekává narození svého prvního potomka.

Láska k astronomii vás provází asi už od útlého dětství?
Přesně tak. Astronomii jsem se věnoval už od žákovských let, takže to není věc, která by mě popadla až po studiích na vysoké škole. Do styku s vyškovskou hvězdárnou jsem přišel někdy kolem roku 1974, kdy coby student prvního ročníku gymnázia ve Vyškově jsem zašel do Marchanic a celé mě to chytlo. Hodně jsem četl odborné knížky a sledoval různé pořady.

Nakonec jste ale nestudoval astronomii, ale fyziku…
Fyzika byla vždycky mým oblíbeným předmětem, mým profesorem byla i známá vyškovská postava Alois Kleveta, který mě tak trochu vyhecoval, že bych v ní mohl pokračovat dál. Původně jsem pošilhával po tom, že bych mohl studovat přímo astronomii, jenže ta se tehdy vyučovala pouze na Karlově univerzitě v Praze a brali tam asi tak dva lidi za rok, takže jsem si i s ohledem na vzdálenost Brna vybral fyziku, která má k astronomii poměrně blízko.

Jaké byly vaše první kroky po vyškovské hvězdárně?
Vykonával jsem funkci demonstrátora, což jsou takoví ti mladíci, kteří jednoduše návštěvníkům prezentují, co vidí na obloze. V roce 1983 se pak ve hvězdárně uvolnilo místo vedoucího.

Hvězdárna ve Vyškově je rozhodně i přínosem pro vyškovské školství…
Určitě. Hvězdárna vychovala spousty mladých šikovných odborníků. Začátky stejně jako všude nebyly jednoduché. Vzhledem k tomu, že hvězdárna byla původně roku 1970 stavěná jako pozorovatelna. Byla v ní zavedená pouze elektřina, ale scházelo jí sociální zázemí, odpady, voda. Nebylo to jednoduché, nicméně postupně leccos začalo plnohodnotně fungovat. Od sedmdesátých let minulého století se hvězdárna stala centrem pozorování proměnných hvězd. Původně to začalo po roce 1960 v Brně, ale vzhledem k tomu, že brněnská obloha je přezářená a méně kvalitní, tak se to přesouvalo mimo krajské město. Během následujících let se na špičku pozorování vyšvihl právě Vyškov. Pořádali jsme letní praktika pro talentovanou mládež, kdy se během čtrnácti dnů zacvičovali v pozorování.

Kolik proměnných hvězd se ve Vyškově podařilo objevit?
Řádově jich bylo zhruba deset až patnáct. Asi pětasedmdesát procent hvězd je z různých fyzikálních důvodů proměnných, nicméně se to musí nějakým způsobem prověřit. Astronomové je sledují, některé jsou předem vytipované. U jiných, když se sledují, se dá zjistit třeba díky jasnosti, že jsou proměnné.

Jaký je zájem mladých o astronomii dnes?
Přijde mi, že se to momentálně posunulo ještě o příčku dál. Podařila se nám navázat spolupráce s Masarykovou univerzitou. Podepsali jsme grant asi na tři roky, takže do Vyškova jezdí studenti, kteří získávají na základě pozorování různé poznatky, které potom využívají třeba do svých ročníkových nebo bakalářských prací. Z hvězdárny se tak stává pedagogicko-vědecké pracoviště. Stále ale platí, že funguje pořád pro širokou veřejnost, na tom se nic nemění.

Hvězdárna vloni v listopadu oslavila čtyřicáté výročí. Dá se za ty roky vypíchnout něco, na co jste náležitě hrdý?
Podařilo se třeba to, že se vizuální pozorování změnilo v odborné pozorování CCD, což je objektivní metoda, která umožňuje měřit jasnost hvězd ne tak, jak se nám to zdá okem, ale v porovnání s některými jinými objekty.

Jak vypadá vaše publikační činnost?
Byly a jsou to různé články v mezinárodních periodikách. Zejména jsem psal do bulletinu hvězdárny Mikuláše Koperníka v Brně, pak se jednalo o bulletin firmy ABSO, což je americká společnost pro výzkum proměnných hvězd, kterým se zabývám. Těch publikací je ale víc.

Nabízí se otázka, jak vypadá vaše budoucnost ve hvězdárně dál?
Hvězdárna se roku 2008 vrátila pod křídla radnice, což bylo jenom dobře. Je organizační složkou města, je tak díky tomu průhledné a jasné její financování. Jde o to, aby Rada města řekla, co chce dál. Jsem zaměstnaný na poloviční úvazek, činnost se nicméně rozrostla dál a myslím si, že to rozhodně nestačí.

Dívky a posléze ženy jste na pozorování hvězd nebalil?
To je hezké. Každý si myslí, že se dají na hvězdy balit dívky. Asi jsem to nikdy nějak neuměl. Nicméně za mnou chodívali spolužáci ještě v dob studií gymnázia pod takovou zajímavou záminkou, že by se chtěli naučit orientaci na obloze. Když jsem se jich ptal na důvod, tak že prý jdou do tehdejšího višňového sadu s nějakou dívkou na rande. Udělal jsem jim takový rychlokurz, zajímavé ale je, že sebou vždycky měli i spacák. To už jsem nekomentoval.

Jak se vášnivý astronom dostane do zastupitelského křesla?
Má to poměrně jednoduché pozadí. Když žiji ve Vyškově desítky let a pozoruji, co se ve městě děje, tak jsem si namísto nějakých hospodských řečí říkal, že je třeba něco změnit. Impulsem bylo asi hlavně letovisko u Marchanic, se kterým to po roce 1990 nevypadalo moc dobře, začalo chátrat. Tak jsem se tím začal zabývat a dostal jsem se nakonec až do politiky. Vždycky mě bavila práce s lidmi, i když politika je mnohdy taková dvousečná zbraň.

Dá se říct, na co jste ze svého působení na radnici nejvíc pyšný?
Komunální politika je hodně o komunální práci. Je toho určitě víc. Přínosné bylo, že se od začátku devadesátých let dbalo na rozvíjení zaměstnanosti. Poukazuji tím hlavně na průmyslovou zónu v Nouzce, nezeje ladem, celé to prostředí se zkulturnilo. Podařilo se nám třeba i spravit zámeckou zahradu, kdo ji zná z dřívější doby, tak moc dobře ví, že to nebylo moc utěšené prostředí.

Nejtěžším okamžikem nicméně asi bylo, když vás kolegové z domovské ČSSD otevřeně vyzvali k rezignaci na funkci starosty…
Nevyplácí se asi moc věřit lidem, nejhorší je zrada z vlastních řad. Se soupeřem se můžu jednoduše potýkat, on má názory, já se s nimi nemusím shodnout. To, co se stalo, mě hodně zamrzelo. Asi to bylo nejhorší období mé politické kariéry. Nejsem nějak zahořklý, ale asi to ve mně zůstane napořád.

Nakonec jste nicméně ve funkci zůstal. Bylo to takové malé vítězství, nebo jste už věděl, že je zle? Strana vás pak vůbec nenominovala na kandidátku podzimních komunálních voleb…
Myslím, že jsem nic špatného neudělal, to musí ostatně posoudit lidé. Vyjadřovali se nicméně tak, že tuší, co za tím vším stálo. Dle mého to byly zástupné důvody, nerad bych nějak rýpal, ale třeba dnes má Vyškov tři místostarosty, což za předchozích dvacet let nebylo.

Je šance, že se třeba do zastupitelstva vrátíte?
Chtěl bych podotknout, že komunální politika mě vždycky bavila. Mrzí mě, že nejsem schopný dát do chodu města nějaké své zkušenosti, které jsem nasbíral. Rozhodně bych se komunální politice chtěl zase jednou věnovat, uvidíme, jaká bude konstelace hvězd. Pevně věřím, že dobrá myšlenka musí vyhrát a třeba se do ní někdy vrátím.

Za sociální demokracii?
To bych nerad předjímal, uvidíme, jak to bude všechno vypadat. Pro komunálního politika je nejdůležitější, aby dokázal naslouchat. Dělával jsem besedy s obyvateli města, zpětná vazba pro mě vždycky byla nesmírně důležitá.

Věříte v to, že se ve Vyškově bude znovu vařit pivo?
Měl jsem mnoho diskusí se zaměstnanci pivovaru, s jejím vedením. Když se chce, tak věřím, že by to všechno fungovalo. Nechci předjímat, ale otázka je, jestli se opravdu chce. Uskutečnila se už dvě neúspěšná výběrová řízení. Otázkou zůstává, zda je vůbec vůle někoho vybrat. Je dobré také připomenout, že pivovar se nachází v městské památkové zóně. Když bych si měl představit ty nejhorší možné scénáře, že by třeba v místě vznikla nějaká tržnice nebo nějaké sklady, to by byla dost velká rána pro město. Pivovar k němu zkrátka patří.

Vy sám vyškovské pivo pijete?
Nejsme vyloženě pivař, ale piju. Nedávno jsme ke konci roku poseděli s několika přáteli a nabídl jsem jim právě vyškovské pivo.

V redakci Vyškovského deníku Rovnost jsme nedávno seděli nad tím, že Vyškov třeba oproti Slavkovu výrazně prohrává skrze kulturní vyžití…
Myslím, že Slavkov má výhodu, že leccos pořádají v zámeckém parku a že město má bohatou historii skrze Napoleona. Myslím, že by se ve vyškovské zámecké zahradě daly pořádat také různé akce. Určitě je to téma k zamyšlení. Nicméně jsou ve Vyškově různá sdružení, která mají nespočet zajímavých setkání, jen o nich lidé příliš nevědí.

Vyškov se dlouhodobě potýká s úbytkem obyvatelstva. Čím si to vysvětlujete?
Myslím, že jsou dva aspekty. Spousta mladých lidí jezdí za vzděláním mimo Vyškov. Seženou tam potom zaměstnání, najdou si partnera. A už tam zůstanou. Možná pak hraje svou roli i to, že řada lidí jednoduše odchází za prací, hlavně těch v produktivním věku. Je třeba se tím zabývat. Je to téma k zamyšlení i pro současné vedení města, třeba na základě statistik zjistit, co takovým lidem chybí, co by rádi změnili. Třeba ze strany bydlení jsou ve městě dle mého velmi dobré podmínky.

Prozradíte vaše další koníčky?
Zcela jistě je to technika a přírodní vědy. Určitě rád fotografuji, rozhodně to souvisí i s astronomií, fotím noční oblohu. Také si rád zahraji šachy. Když mám chvilku čas, tak se do nich rád pustím. Nevyhýbám se ani turistice. Když můžu, tak vyrážím ven. Odpočinu si i u horské turistiky, hodně mně učarovaly Vysoké Tatry, už je mám celkem prolezlé. Ale vždycky mě tam něco pěkného zaujme.

Také si asi rád přečtete nějakou technickou literaturu?
To rozhodně. A abych nezapomněl, sleduji hodně dokumenty z období druhé světové války. Samozřejmě to období neobdivuji. Beru to po té faktografické stránce. Člověk si kolikrát říká, co všechno se odehrálo a také co by mohlo být, kdyby se to nebo tamto nestalo.