Do skautské klubovny se Ondra dostal skoro ještě dřív než do školní lavice. „Do skautu jsem přišel už v šesti letech. Dá se říct, že to byla rodinná tradice. Postupně jsem dospěl od těch nejmladších oddílů až k vedení mladších dětí,“ vzpomíná několik let zpátky skautský odchovanec.

Díky svým organizačním schopnostem a vztahu k oddílu se během let vypracoval až přímo do jeho nejvyššího vedení. „Jsem jeden ze zástupců vůdce oddílu. Spolu s Kristiánem Skoupým a Petrem Holzrem vedeme oddíl už víceméně sami, protože současný vůdce pokračuje ve skautské hierarchii dál. Vedeme kluky od jedenácti do patnácti let,“ popisuje svou roli v oddílu mladý talent.

Nezávisí na něm přitom jenom zábavná činnost v podobě tvorby různých her a programů akcí. „Vedeme kompletně třídenní výpravy, různé závody a další střediskové akce. Teď už se zaměřujeme hlavně na tábor, který se kvapem blíží, takže musíme nachystat nejenom program, ale také vyřešit zásobování a další věci, které s tím souvisí,“ poodkrývá přípravy Ondra.

Ve jménu tradice

Tábor, o kterém mluví, si nedokáže jinak, než v tradiční podobě jen těžko představit. „Už jsem měl možnost okusit i tábor, který nebyl ve stanech, ale nebylo to ono. Pro mě tábor znamená stany s podsadou a teepee. Chatky jsou spíš na rekreační pobyt,“ svěřuje svou zkušenost.

Studnicí nových nápadů pro něj není pouze vlastní hlava. „Nové nápady získáváme mimo jiné na kurzech, na které jezdíme, abychom měli dostatečnou kvalifikaci na vedení oddílu. Určitě ale zavzpomínám i na dětská léta, i když příliš z nich nečerpám, protože skauting se hrozně vyvíjí a věci, které bavily mladé skauty před deseti lety, už je dnes potřeba dělat jinak, aby je zaujaly,“ vysvětluje Ondra.

Současný skauting pro něj tedy není úplně tím, čím si v mládí sám prošel. „Dřív se hodně uzlovalo a skauti museli umět nazpaměť spoustu druhů rostlin a zvířat. Dnes už neuzlujeme až v takové míře a celkově se musíme přizpůsobit moderní době, protože děti dnes mají mnoho jiných zájmů a také kroužků, kam můžou chodit. Dnešní děti by asi nechodili do skautu, kde by se museli učit dvacet druhů rostlin,“ zamýšlí se nahlas talentovaný organizátor.

Hlavní myšlenku podle něj skaut ale rozhodně neztrácí. „Důraz na soulad s přírodou určitě pořád trvá i v dnešní podobě skautingu,“ říká Ondra a hned se nadechuje k další vzpomínce na svá mladší léta. „Na skautu se mi už jako klukovi líbilo, že člověk může už v mladém věku být vůdčí osobností ve skupině svých vrstevníků případně o něco málo mladších. Starat se o oddíl, zaučovat nováčky a podobně. Myslím, že tenhle systém vývoje se líbí i současným skautům,“ dodává Vyškovan.

Zahraniční vazby

Skauting Ondru nejednou přivedl dokonce až za hranice. „Nejraději vzpomínám na celosvětový sjezd skautů v Anglii, na který dorazilo na čtyřicet tisíc účastníků. Byl to neopakovatelný zážitek. Často jezdíme také do Polska, kde máme družbu s jedním tamním městem, které se také jmenuje Vyškov, vzájemně se navštěvujeme a pořádáme na jedné nebo na druhé straně závody,“ jmenuje gymnazista.

Práce ve skautu je také poměrně časově náročná. I když spíš nárazově. „Kolik času to spolkne, říct nedokážu. Někdy ho potřeba moc není, když se naopak blíží nějaká větší akce, tak je to časově náročnější. Naštěstí je nás v oddílu hodně, takže to zvládáme,“ popisuje člen skautského vedení.

Po maturitě Ondra plánuje studium na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně. O tom, že by se prací s dětmi, nebo tvorbou volnočasových aktivit jednou živil, neuvažuje. „Mamka mi říkala, že bych mohl být například učitel, ale to mě tedy vůbec neláká. Činnost ve skautu beru spíš jako možnost současné seberealizace, možnost něco vytvořit s přáteli. Baví mě na tom, že to můžeme dělat podle sebe,“ přemýšlí budoucí vysokoškolák.