Další díly seriálu
Zvířátka v Zoo naleznete ZDE

Buvol domácí patří k nejrozšířenějším domácím zvířatům na světě. Vyskytuje se v jižní a jihovýchodní Asii, jižní Číně, Japonsku, Egyptě a Sudánu, na Balkáně, v Itálii i poddunajských státech, ba dokonce i na Ukrajině.Jedná se o velká zvířata porostlá krátkou, hrubou černou srstí s mohutnými, dlouhými, zploštělými srpovitě zahnutými rohy. Díky obrovskému rozšíření vznikla celá řada plemen, která se od sebe liší velikostí, tvarem a utvářením rohů, zbarvením nebo hustotou srsti. Domácí i divocí buvoli mají velké zalíbení ve vodě, ve které za horkého počasí vydrží po celý den a vylézají z ní jen za potravou. Spokojí se s tvrdou ostřicí a rákosem a jsou stále v dobrém tělesném stavu.

Na buvolech se také jezdí

Buvoli nacházejí uplatnění především jako tažná zvířata a jsou nenahraditelní v močálovitých tropických a subtropických krajích, kde se pěstuje rýže. Osvědčují se také jako soumaři, dokonce také jako zvířata jezdecká.

Produkce buvolího mléka je v porovnání s naším domácím skotem velice malá, přesto velmi důležitá, protože v některých oblastech je buvol jediným zvířetem mléko poskytujícím. Maso buvola nicméně není valné kvality, je tuhé a nepříjemně páchne.

Buvol je neobyčejně odolný vůči nemocem, což je hlavní důvod, proč ho domácí plemena skotu v oblastech tropické Asie a Afriky nemohou nahradit.

Domácí buvol se může pářit s turem domácím, potomstvem jsou neplodní kříženci.

Skupina buvolů domácích chovaných ve vyškovském zooparku čítá tři dospělé kusy a pravidelně se rozmnožuje. V současné době ve výběhu zoo pobíhá jedno buvolí telátko narozené v říjnu loňského roku.

Praotcem buvola domácího, kterému domorodci říkají kerabau, je divoký buvol indický zvaný arni obývající močály a pralesy Přední a Zadní Indie i Sundské ostrovy. Ten má mnohem mohutnější rohy. Lidé ho ochočili v Indii už před třemi tisíciletími. Buvoly chovali také staří Sumerové i semitské kmeny v Mezopotámii.

Ze všech buvolů se podařilo domestikovat právě jen arniho, který vytváří několik poddruhů, jež se liší velikostí, zbarvením a hlavně utvářením rohů.

Buvol patří mezi přežvýkavé sudokopytníky jako náš skot. Na rozdíl od něj ale nepatří mezi pravé tury. Buvoly dělíme na asijské a africké. Mezi asijské patří drobný anoa ze Sundských ostrovů a už zmiňovaný arni a buvol domácí. K africkým buvolům patří mohutný buvol kaferský vážící téměř tunu a menší buvol krátkorohý a červený. Afričtí buvoli na rozdíl od svých asijských bratranců snadno podléhají zavlečeným nemocem.

PETR BLÁHA