Polovinu jejich názvu tvoří nesmyslné slovo, na základě kterého si stvořili celý vlastní svět. „Gamballe byl nesmyslný výkřik bubeníka na první desce, podle kterého jsme si stvořili vlastní planetu a dvě a půl desky zpívali vlastním vymyšleným jazykem, gamballštinou," vysvětluje zpěvák kapely Jiří Sedláček vystupující pod pseudonymem 10.

Funguje od roku 1990, jako Dark Gamballe pak kapela vystupuje 14 let. Fanoušky má v různých koutech Moravy, nejraději hraje doma. Ze zakládajících členů zůstal jen zpěvák. Na kontě už sestava má několik alb, nyní chystá další. Vlastní jazyk, na začátku kterého stál humor a cynismus, si přitáhl především alternativně smýšlející fanoušky. Teprve později kapela přešla k češtině, která jí pomohla proslavit se i mimo region. Opakovaně se účastnili známých festivalů jako Rock for People, Benátská noc, Masters of Rock nebo Trutnov Open Air.

Nový začátek

Ještě do přelomu tisíciletí vystupovalo uskupení pod jménem Dark, tedy polovinou dnešního názvu. „Tehdy vydávala v Německu desku kapela se stejným názvem, naše vydavatelství Redblack chtělo jít do soudního sporu, ale neměli by šanci, tak jsme situaci uvítali jako možnost nového začátku," vzpomíná Sedláček.

Uskupení hraje žánr, který její členové sami popisují jako melodický elektro rock. „Říkáme tomu crossover, protože je to kombinace melodie, zvuku kytar a k tomu elektro jako posypka na dortu," vysvětluje manažer Dark Gamballe Jiří Křetinský známý jako JayKay.

Postupem času se Dark Gamballe podařilo prosadit díky koncertům zejména na Moravě. Silnou fanouškovskou základnu mají také v okolí Ostravy, Uherského Hradiště a Zlína. „Když jsme dělali rozhovor do zlínského Rockmaxu, redaktor se k nám choval, jako by přijeli Queen nebo Rolling Stones, a my čekali, kdy si přestane dělat legraci," vypráví Sedláček o setkání s redaktorem, kterému se v rádiu podařilo prosadit jejich píseň Běh na dlouhou trať. „Když jsme ten rok hráli na hlavním pódiu na festivalu Masters of Rock, zpívalo ji pod námi tři až pět tisíc lidí," dodává k vystoupení na festivalu ve Vizovicích u Zlína.

Funguje od roku 1990, jako Dark Gamballe pak kapela vystupuje 14 let. Fanoušky má v různých koutech Moravy, nejraději hraje doma. Ze zakládajících členů zůstal jen zpěvák. Na kontě už sestava má několik alb, nyní chystá další.

Nejdál se kapela z Vyškovska vydala koncertovat na festival do Penafielu v Portugalsku. V průběhu kariéry se členům podařilo setkat se se svými hudebními idoly, například se skupinou Waltari. V Praze hráli s německými Oomph. „Řídíme se heslem, když hrát v Praze, tak jedině s Němcem, protože konkurence je tam jinak obrovská," vtipkuje Sedláček. Nejraději ale stejně vystupují na domovské moravské půdě.

Podle Křetinského je nejlepší atmosféra právě ve Vyškově, kde se opět objeví na tradičním vánočním koncertu v prosinci. Sedláček dává přednost brněnské Melodce. „Je to malý prostor s úžasným zvukem i zvukařem a lidi tam přijdou jen kvůli nám, takže s nimi mám dojem velkého souznění," přiblížil.

Právě fanoušci můžou náladu na koncertě dost ovlivnit, a to i negativně. Třeba tím, že se dostanou na pódium. „Takový člověk může zlikvidovat koncert třeba tím, že rozšlápne aparát. Proto když na Slovensku polonahá fanynka v podroušeném stavu lezla na pódium, muzikanti před ní couvali," objasňuje s úsměvem Křetinský. Problém může nastat také, když se dotyčný fanoušek zraní.

Dark Gamballe se doposud potýkali jen s rozšlápnutou kytarou. Bohužel v době, kdy si jich nevozili víc. Od té doby včetně baskytar vozí pro dva kytaristy a jednoho baskytaristu nástrojů sedm. „Jezdit s jednou kytarou je riziko. Stejně je použijeme všechny kvůli odlišnému druhu ladění na různé písničky, případně je můžeme využít, když praskne struna," poukazuje na výhody Sedláček.

Kvůli zkoušení se členové schází většinou jednou týdně, v horším případě třikrát do měsíce. Ve výjimečných případech jsou ovšem schopní zabrat. Spoustu věcí řeší virtuálně, například nápady si posílají přes počítač. Osobně se schází jen kvůli samotnému hraní a plánování programu koncertu.

Funguje od roku 1990, jako Dark Gamballe pak kapela vystupuje 14 let. Fanoušky má v různých koutech Moravy, nejraději hraje doma. Ze zakládajících členů zůstal jen zpěvák. Na kontě už sestava má několik alb, nyní chystá další.

Deset až dvanáct

Příští rok plánují Dark Gamballe vydat nové album. „Poslední bylo loni na jaře. Většinou vydáváme další každé dva roky, jen jednou se nám to podařilo až po třech letech," zmiňuje Křetinský. V současnosti mají z nového alba natočených pět nových věcí, přitom výsledné číslo by se mělo pohybovat mezi deseti až dvanácti kusy. Název desky už ale mají. „Dohodli jsme se na názvu Panoptikária, což je smyšlená země, které by se každá píseň měla nějak dotýkat, trochu se tím vracíme zpátky ke Gamballe," prozrazuje Sedláček.

Vymyslet název celé desky většinou bývá dřina a někdy vzniká, až když je album hotové. Někdy se pak pojmenuje jednoduše podle názvu jedné ze skladeb. „Speciálním případem je album Bonboniera, na ní žádná skladba se stejným názvem není. Jsou natolik odlišné, že jsme se snažili najít označení pro různorodost a vzpomněli si na známou větu z Forresta Gumpa," připomíná Sedláček hlášku ze slavného filmu o tom, že život je pestrý jako bonboniéra.

TEREZA NOVOTNÁ