Karolína, která na Základní umělecké škole Vyškov navštěvuje hodiny zpěvu a dramatický kroužek, už i přes svůj věk začala sklízet první úspěchy. „Nejvíc se věnuji zpěvu, ale dramatický literární obor je pro mě také důležitý. Letos v únoru jsem v pěvecké soutěži na umělecké škole obsadila první místo. Postoupila jsem do okresního kola, které se mi také podařilo vyhrát," říká s úsměvem mladá zpěvačka.

Celkem se dívce podařilo v soutěži předstihnout víc jak čtyřicet konkurentů. „Zpívala jsem písničky Já nechci žádného a Na tom bošileckým mostku. Naštěstí nemívám trému. Nedostavila se ani tentokrát, za což jsem moc ráda," přikyvuje Karolína.

Má hlavní roli

V dramatickém kroužku se Karolína rozvíjí pod vedením Adriany Roučkové. „Adriana se mi neuvěřitelně věnuje a v poslední době s námi nastudovala muzikál Karkulka, kde mě obsadila do hlavní role. Představení jsme hráli například pro školky, nebo pro babičky a dědečky a snad ho budeme hrát i při dalších příležitostech," přeje si talentovaná dívka.

Aby toho nebylo málo, úspěchu se Karolíně podařilo dosáhnout i na recitační soutěži. „Zatím se mi v soutěži, kde se kromě samotné recitace hodnotí i celkový projev s gestikulací, podařilo obsadit jednou první místo a při mé další účasti místo třetí," připomíná další úspěchy desetiletá Vyškovanka.

Nemalý talent začala školačka projevovat už ve svých třech letech. „V té době jsem už začala tíhnout k hudbě, což jsem asi podědila po rodičích. Často jsem si dokonce pouštěla symfonii Antonína Dvořáka a tančila jsem na ni. Pamatuji si, jak mi dělalo radost, když jsem své představení mohla ukázat svým rodičům. Dneska rodičům ráda hraji písně na klávesy. Asi se ráda předvádím," usmívá se Karolína.

Přitom to místy vypadalo, že by se mohla vydat na dráhu modelky nebo módní návrhářky. „Vždycky to bylo tak, že jsem si pozvala kamarádky k nám domů, vypůjčily jsme si od maminky šaty a na vybranou hudbu jsme chodily po obýváku jako po molu při nějaké módní přehlídce," vzpomíná dívka.

Věnovala se také hře na klavír, postupně ale nástroj musela opustit. „I když mám ve škole dobré výsledky, volný čas jsem měla už tak nabitý, že klavír musel jít stranou," tvrdí Vyškovanka s tím, že oceňuje i přístup své třídní učitelky, která jí kvůli divadlu vychází vstříc a v případě potřeby ji z vyučování uvolní.

Kromě dalších koníčků, jako je kreslení nebo psaní básniček, dívka ráda tráví volný čas opisováním zajímavostí. „Teď už na to nemám tolik času, ale vedla jsem si i deník, do kterého jsem zapisovala zajímavé články z mnoha oblastí," překvapuje svým dalším zájmem dívka, která si ráda zahraje i stolní hry.

Léto má jasně rozplánované, část patří letnímu táboru, další pobytu u babičky. „Máme s kamarádkou také plán, že si u ní na zahradě postavíme takový malý bunkr," svěřuje se Karolínka.

Bílou i Bohdalovou

Nakonec ale její vyprávění zase sklouzne ke zpěvu a herectví. K tomu pochopitelně patří i pěvecké a herecké vzory. „Ze zpěvaček se mi nejvíc líbí Lucie Bílá a ráda mám také Gabrielu Gunčíkovou. Její koncert na vyškovském náměstí, na kterém jsem se byla podívat, byl opravdu skvělý. Co se týká herectví, tady vede Jiřina Bohdalová, kterou mám ráda ve všech jejích rolích, které jsem měla možnost vidět," uvádí Karolína.

I herecká legenda se musí často poprat s improvizací. S tou má zkušenosti už i sama Karolína, o výpadku v průběhu divadelních představení by mohla vyprávět. „Improvizace mi vůbec nevadí a dá se říct, že ji mám i ráda. Dává člověku volnost. A tak když nám například jednou ve vyškovském Besedním domě nešla při představení zapnout hudba, kterou jsme měli nachystanou z Růžoveho pantera, museli jsme zapojit fantazii a improvizovat. A vyšlo to. Také se mi už stalo, že herecký kolega zapomněl text a já jeho větu řekla za něho," usmívá se školačka.

Moc dobře si uvědomuje, že se ještě všechno může změnit, ale jednou by ráda nastoupila na konzervatoř a věnovala se jak zpěvu, tak i herectví. „Když jsem se byla podívat na divadelním představení Modrovous, ve kterém moje učitelka Adriana Roučková hrála, byla jsem z jejího strhujícího výkonu tak nadšená, že bych jednou chtěla hrát jako ona," říká na závěr Karolína.