Soutěž měla dvě kategorie a mladá spisovatelka v obou zvítězila. „Téma je občas potřeba vydrtit. Já jsem knihu letos psala na poslední chvíli. Ještě měsíc před termínem odevzdání jsem nevěděla, o čem budu vůbec psát. Nakonec mě téma žárovek napadlo ve chvíli, kdy už jsem v to ani nedoufala. Seděla jsem na posteli a po marném a dlouhém přemýšlení se chystala jít spát. Sotva jsem zhasla, téma bylo na světě. Nápady občas přicházejí nečekaně," směje se Žaneta, které je téma žárovek blízké i díky její zálibě v Járovi Cimrmanovi, který, jak je známé, žárovku vynalezl.

Samotný příběh by však podle jejích slov k absolutnímu vítězství nestačil. Polovinu hodnocení poroty totiž tvořilo výtvarné zpracování. A to mladé umělkyni také nedělalo příliš velké problémy. „Nepamatuji si totiž období, kdy bych něco netvořila. První předmět, který si vzpomínám, že jsem vyrobila, byl dřevěný ptáček vybroušený u táty v dílně. To jsem byla ještě opravdu velmi malá," vzpomíná Žaneta na svoje začátky.

Někam posunout

Od té doby se leccos změnilo a dívka se snaží svoje nadání někam směřovat. „Navštěvuji místní základní uměleckou školu a využívám i kroužků ve škole, například keramiku. V dílně u táty ale tvořím i teď, některé nářadí mi totiž docela rozšiřuje možnosti," shrnuje Žaneta, podle níž tak vítězství bylo i výsledkem dlouhodobého tréninku.

S psaním knih příliš dlouhou zkušenost nemá. „Něco delšího jsem napsala poprvé právě do loňského ročníku soutěže, kdy jsem také zvítězila v jedné z kategorií," popisuje mladá spisovatelka.

Samotné umění však podle autorky knihy může mít i jiný účel než estetický nebo zábavný. „Myslím, že uměním se dají lidé navést na myšlenky, které by je samy nenapadly. To se týkalo i vítězného díla. Snažila jsem se v něm upozornit lidi na otázku stahování klasických žárovek z prodeje. Hrdina, žárovka, se snaží nalézt svůj nový smysl, protože původní ztratila během jediného a navíc cizího rozhodnutí," vysvětluje autorka.

Právě ekologii a zdravotním tématům by se v budoucnu chtěla věnovat nejvíc. „V současnosti brojím hlavně proti kouření. Tento nešvar se rozmáhá i v mém okolí. Snažím se lidi kolem sebe přesvědčovat, aby přestali. Je to ale marný boj, opakují stále ty stejné výmluvy. Nejvíc mi potom vadí, pokud při cestě do školy parkem musím dýchat kouř z cigaret, které tam kouří někteří jiní žáci. Sem tam se najde i šesťák, což už je vážně alarmující," upozorňuje žákyně na svůj boj.

Právě cigaretám by chtěla věnovat další knihu, kterou plánuje v budoucnu napsat. „Časem bych ráda napsala knihu, která by kuřáky přesvědčovala, aby se zlozvykem skončili. Ještě raději bych ji ale ilustrovala, přece jen napsat knihu o třech stech stranách není snadné. Možná by to mohla být nějaká brožurka," plánuje Žaneta.

Ať už však maluje cokoli, k realismu netíhne. „Mám ráda, pokud z věcí čiší fantazie. S tím se pojí i moje záliba ve veselých barvách, které podle mě k fantazii tak trochu patří. Realisticky ztvárněné ji myslím trochu postrádají," přemýšlí mladá umělkyně.

Fantazii má ovšem Žaneta ráda i v literatuře. „Čtu především pro zábavu. V současné době je to hlavně právě fantasy. Pokud bych měla doporučit nějakou knihu z tohoto žánru, byla by to knížka Klobouky z Agarweny od Markéty Práškové. Kromě fantasy čtu ještě různé encyklopedie a literaturu zaměřenou na přírodu," vypráví Žaneta.

Právě k přírodě si vybudovala vztah už v raném školním věku. „Odmala jezdím na tábory organizované jednou fakultou Vysoké školy ekonomické v Praze. Na těchto táborech jsem se mnohé naučila a k přírodě jsem si vybudovala pevný vztah," vzpomíná mladá spisovatelka.

Zkoumání přírody však neomezuje jen na prázdniny. Naopak o dění u rybníka má přehled jako málokdo. „Teď se právě vylíhli pulci. Chytili jsme jich několik s kamarádkou Kristýnou Novákovou a pokusíme se je chovat až do chvíle, kdy z nich budou žáby. Kamarádka jim pravidelně sbírá v rybníku řasu. Nejsem si jistá, ale myslím, že to budou ropuchy," mluví o své další zálibě Žaneta.

Lapí i užovku

Právě rybník je podle ní jedním z nejzajímavějších míst v okolí Slavkova. „Občas tam chodíme s kamarádkou fotit. Dřív jsem měla fotky seřazené podle druhů. Teď už v nich je ale trochu zmatek. Zvířata jsme chytily různá. Hmyz nebo třeba užovku pro mě rozhodně není problém polapit," usmívá se osmačka.

V nejbližší době ji čeká cesta do Bulharska. „Mělo by jít víceméně o poznávací akci. Budou tam tři Češi, tři Bulhaři a tři Turci. Dostala jsem se tam díky soutěži, v níž jsem anglicky prezentovala Českou republiku," odhaluje další ze svých úspěchů školačka, která už má o svém povolání jasno. „Chtěla bych být učitelkou výtvarné výchovy a matematiky. Motivací jsou mi právě dobré učitelky, se kterými jsem se doposud ve škole mohla potkat," chválí Žaneta.

Vítězství v soutěži Moje veličenstvo kniha velmi pravděpodobně není posledním úspěchem, který Žanetu potkal. „Teď čekám na výsledky slavkovské soutěže Memento a zítra budu soutěžit ve školní soutěži ve zpěvu Slavíček. Ačkoli je pravda, že do zpěvu se mi samotné zrovna moc nechce," zakončuje dívka.